Jako blogerka začátečnice zkouším, co by mohlo zaujmout... Překvapilo mě, kolik lidí sem zavítá, ale hádanky ani hledání slevy, zdá se, nikoho moc netáhnou.

Tak aspoň pro jedinou tipující napíšu slíbenou odpověd', co vzniklo ze dvou podobných kamenů v příspěvku Kdo hledá, najde. Oba andělé se tu dlouho neohřáli a už odlétli, třetí kámen na svou podobu teprve čeká.

Více zaujalo tipování v Co vidíte a odpovědi byly inspirativní a vtipné, díky všem!

Za odměnu prozradím, co jsem v kůře stromu viděla já. Nevím, zda jsem tak zvláštní nebo divně zaměřená, nebo zda se mně podobní styděli svůj postřeh napsat, ale moje první asociace byla... jak to říct slušně? No prostě anální otvor (ne, opravdu neprovádím kolonoskopie ani nezavádím klystýry, jen jsem kdysi s internistou do Ty & Já napsala článek o hemoroidech s názvem „Je to v řiti“, tak třeba to bude tím :-))).

Debata po setkání se stromem probíhala zhruba takto: „Čemu se směješ?“ „Vidělas tu vystrčenou pr... v tom stromě?“ „Jakou? Já tam viděla srdíčko!“ „Srdíčko? Kde?“ Následovala vášnivá debata o tom, že život je takový, na co se zaměřujeme a čemu věnujeme pozornost.

No, něco  na tom bude :-D! Naštěstí v oblázcích vidím spíš anděly než ďábly a ovečky než vlky, tak to se mnou nebude až tak zlé...

Při zpáteční cestě jsme strom vyfotily a zjistily, že je na něm opravdu oboje, ale srdíčko se velebně vznáší vysoko nad konečníkem. Prostě je potřeba dívat se výš (já kvůli tomu sice najdu míň kamenů) a hledat to hezčí v životě.

Hodně srdečních a srdečných setkání vám přeju!