Když jsem v letošním únoru dotáhla do vítězného konce dotáhla svůj velký ptačí projekt, vznikal tou dobou paralelně i další. Motýlky milují úplně všichni. Známá česká pěnice ho chytila na pasece, Motýlkem se nazýval uprchlý vězeň z francouzských Ďábelských ostrovů a Motejl byl náš první ombudsman. Děti se za motýlky vrhají bezhlavě do silnic, a když už nějakého s jásotem ukořistí a láskyplně sevřou do dlaně, bývá obvykle dalším krokem kopání hrobečku pro nebohého tvorečka. Temperamentnější a pohybově nadané děti si tvoří rovnou hřbitůvky. Motýlem ozdobil Rumcajs Mance vlasy (a já té potvoře tak záviděla - tedy Mance) a motýl Emanuel to táhl s Makovou panenkou v dobrém i zlém (jen si vzpomeňte, jak mu jen do Makové panenky hučel exotický motýl Ibrahim...).

Mí první motýlci, vyrábění pro jednu školku, byli jako vždy dílem pokusu a omylu a vyráběla jsem je loni v létě. Předcházelo jim dlouhé hledání vhodných a nejobvyklejších druhů. Následoval tisk, vybarvování, pokusy s tekutým polymerem, stříhání, lepení, modelování tělíčka z fima, připevňování drátěných tykadélek. Motýlci byli krásní, ale pracní, pracní a ještě jednou pracní. Proto byli opravdu významnými adepty pro potisk na překližku.

U první pokusné sady jsem u ohniváčka a modráska rozlišovala samce i samici, neboť jsou opravdu vzhledově úplně odlišní. U dřevěné sady jsem se ale rozhodla ponechat od každého ten výraznější kus, a to je samec, samice dozajista ve své přirozené velkorysosti prominou. Modrásek bude modrý, ohniváček ohnivý a hotovka. Přihodila jsem hnědáska jitrocelového, aby tam měli hnědásci také nějaké zastoupení, a dlouhozobku svízelovou, protože i my se jednou doma zaradovali jak je to super, že k nám přiletěl kolibřík. Houby kolibřík, ale lišajovitý motýl, který na rozdíl od normálních lišajů poletuje přes den.

Během vánočních prázdnin jsem se na chalupě věnovala malování, během jarních prázdnin jsem už samostatně tvořila křivky, pomalu, na několik pokusů. Trvalo mi asi měsíc, než jsem provedla předtiskovou přípravu, v březnu šli motýlci do tisku a na konci dubna jsem si je jela vyzvednout.

Co se týče kartiček - tam jsem měla trochu potíže. Na serveru s fotografiemi s licencí pro volné použití někteří motýlci scházeli. Přiznávám se otevřeně, že se mi nechtělo platit obří peníze za oficiální fotografie, protože kdo ví kolik z toho nakonec získá sám autor fotografie, který strávil nekonečné hodiny na kolenou s fotoaparátem u oka a kolik dalších jedinců se na úlovku fotografa jen přiživí. Při mých toulkách internetem za motýly jsem narážela stále dokola na fotografie s odkazy na web Koláčkova galerie motýlů. Rozhodla jsem se tedy požádat o pomoc tvůrce fotografií a majitele tohoto webu, pana Vojtíška. Co se může stát? Maximálně mě může odmítnout a to přežiju, a pak budu řešit dál co s tím. Naštěstí toho nebylo třeba.

Poslala jsem tedy panu Vojtíškovi e-mail s odkazem na ptáčky a jejich příběh. A dopadlo to dobře. Nápad i příběh se mu líbily a protože má doma také malé dítko, dohodli jsme se na oboustranně výhodném barterovém obchodu - chybějící fotografie a odborné poradenství výměnou za sadu, až bude hotová.

Díky doplněným fotografiím jsem vyhotovila kartičky - a protože svým zákazníkům naslouchám a už jsem poznala o něco více i okruh zájemců, kteří si opatřili ptáčky, rozhodla jsem se kartičky rozšířit - budou tam jak obrázkové, tak i písemné informace, pro větší i malé děti. Musela jsem domalovat několik piktogramů a při dohledávání informací o motýlech jsem narazila na báječné kouzelné slovo - RUDERÁL. Encyklopedie (v mém lidovém překladu) praví, že ruderál je zkratka pro "ruderální společenstvo", což je přírodní společenstvo které vzniklo na svinčíku vytvořeném lidmi - rumiště, smetiště, výsypky, odvaly z těžby nerostů, železniční náspy, okraje cest, příkopy.... Milé matky, už nemusíte výbušný stav dětských pokojíčků nazývat oním libozvučným názvem bordel, protože pokud si jednou zvědavé dítko vyhledá v encyklopedii co to vlastně je, rozhodně si pište, že poslední věc, která ho zaujme, bude latinský výraz lupanarium. Pokud nazvete pokojíček ruderálem, trefíte se lépe - zvlášť v případě ratolestí, které nedojedenou svačinu či fragment projektu "ovoce do škol" ukrývají tak dlouho a rafinovaně, dokud se z toho nestane samostatné a pohyblivé ruderální společenstvo.

Namalovala jsem tedy ruderál, podle potřeby jsem namalovala extra obrázek pro park a extra obrázek pro zahradu (děti mají rády obrázky a já taky) a jinak jsem ponechala ostatní obrázky na kartičky tak, jak byly.

Když mi ale pan Vojtíšek dělal revizi kartiček, požádal mě o změnu piktogramu pro les, který původně zobrazoval několik smrků. Proč to? Protože smrky patří u nás přirozeně do hor do výšek nad 800 metrů a žádní motýli ve smrkových lesích nežijí - nežije tam téměř nic (kromě přirozených horských smrčin). Uměle vysazené smrkové hustolesy, které se sází jen kvůli těžbě dřeva, jsou stejně biologicky hodnotné jako žluté řepkové pesticidy nasáklé lány, které zabíjí půdu pod sebou a všechno živé nad sebou. Uměle vysázený smrkový les znehodnocuje krajinu, sucho způsobuje oslabení stromů, ty pak napadne kůrovec a je vymalováno... spíš pokáceno, zhrouceno, mrtvo, smutno. Motýlci mají rádi světlé listnaté lesy - které už téměř nejsou. Světlý les = pomalý růst = málo dřeva = málo peněz. Tak tedy aby budoucí generace poznaly, jak vypadá opravdový les vhodný pro život nejen motýlí, namalovala jsem tedy do kartiček obrázek pravého, světlého listnatého lesa a navíc i okraje listnatého lesa. A poprosím tedy národ budoucích přírodozpytců, aby dále šířil poselství o tom, že sázet všude bezhlavě smrky a osévat gigantické nekonečné lány polí řepkou a ničím jiným, je cesta do pekel pro půdu, hmyz, ptáky a postupně i pro nás. A nebude po nás potopa, ale poušť. A nebude to tak dlouho trvat.

A když už jsem taková rozjetá - trošku jsem si početla o tom, proč motýlků v posledních letech tolik ubylo a stále ubývá a co můžeme udělat pro to, aby nám ještě nějací zůstali. Musela jsem si to trošku třídně rozstrukturovat, aby v tom byl systém.

Zahrádkáři - hodně by pomohlo, kdyby nebyl "anglický trávník" úplně všude - fajn by byla místa méně často sekaná, kde by mohlo kvést nějaké to luční kvítí. A místo tújí kvetoucí keře. A kdyby se na nějaké osluněné části zahrádky našlo na začátku jara místo pro hmyzí domeček, čmelín, motýlí domeček a eventuelně třeba i nějaké vlhké nacucané místečko, kde by si ulétaný hmyz mohl smočit v horku sosák, hned by zahrádka ožila. A takový vděčný opylovač dovede zázraky :). Hmyzí domečky si může postavit podle návodů z internetu každý kutil, nekutil může domečky zakoupit zde na Fleru - stačí hledat slova jako čmelín, hmyzí hotel, motýlovník, domeček pro motýly a podobně.

Obecní úřady, správci parků a venkovních prostor - taktéž by pomohlo sekat trávu méně často, aby stihlo vykvést kvítí. Nechat semtam hromadu klád pro brouky a hmyz nebo místa, kde by ještě zůstalo trochu bodláčí a kopřiv a nesekala se tráva vůbec. Prostě nějaké "hmyzí koutky", kde by ti nebozí členovci našli trochu klidu. Ono se množit, kuklit a líhnout, když vám někdo jezdí nad hlavou se sekačkou, strunovkou a nebo smrdí nad tykadly motorovou kosou... zkuste to, nejde to. A kdyby se třeba náhodou spojily síly obecních úřadů s okolními školami, které by v rámci pracovního vyučování vyráběly hmyzí domečky, které by pak mohly parky zdobit, neudělalo by to radost všem? "Hlavně vandalům..." našeptává rohatej démonek v mé hlavě. Kuš potvoro, buď optimista.

Majitelé polí a lesů - chápu, jde hlavně o peníze. Ale aspoň malinká snaha kdyby byla o menší políčka rozdělená remízky, meze, pastviny. Některá políčka nechat odpočívat ladem, sázet i něco jiného než řepku a kukuřici, hledat nějaká přirozená organická hnojiva místo jedovatých pesticidů. Sázet lesy alespoň smíšené a trochu světlejší, ať se tam může snadněji něco hemžit. Já nejsem odborník věnčený titulem hodně vysoké školy, předkládám jen informace narychlo spíchnuté dohromady z internetu - ale určitě by se snad našel v nějaké organizaci či ministerstvu (asi jsem optimista) někdo, kdo by poradil co a jak, aby nám nějaká ta krajina k životu ještě zůstala a jak k tomu získat i nějaké ty dotace, když už je nějak nastaveno, aby "se čerpaly". I když poněkud hořce tuším, že čerpat může především ten, kdo má k dispozici partu všehoschopných právníků s přístupem: "Šéfíku, my vám to zařídíme, ale zadarmiko to nebude..."

Majitelé a ředitelé nadnárodních korporátů - když už provozujete firemní kulturu, firemní charitu a kulturu teambuildingů - víte co by suprově stmelilo tým? Takové pěkné organizované sázení listnatého nebo smíšeného lesa. Vždyť víte nejlépe, milé HR oddělení,  co zrovna frčí - v přirozené přírodní diverzitě je síla a smíšený les je progresivní - a v tomto případě je to skutečně tak! Monokulturní smrčky rovnou odmítejte, jsou zpátečnické. Ona když se ruka k ruce vine, hlínou obalená, stromeček třímající, bohulibou činnost provozující, to se hned upevní meziodborové přátelství třeba mezi IT oddělením a účtárnou. A večer.... však to zaměstnanci korporátů dobře znáte. Hlavně pozor na lustry, visí většinou na špatných místech, a okna jsou skleněná. A stůl v jídelně není vhodné používat jako koníčka, závodní autíčko, taneční plochu nebo přehlídkové molo. Majitelé rekreačních provozoven - zvyšte pojistku. Za smíšený les to stojí. A možná že se i zvýší tolik žádaná porodnost. Jupí.

Ministerští úředníci - vím, že existují nemalé agro a lesoenvironmentální dotace z Bruselu pro výše zmíněné majitele lesů a zemědělce, aby tu naši krajinu trochu hýčkali a ne jen rabovali - bylo by fajn, kdyby se stanovování pravidel na jejich využití ujali skuteční odborníci, kteří oplývají zdravým rozumem, na přírodě jim opravdu záleží a mají zájem ji zachovat do budoucna a nerozhodovala o nich pravidla nastavená úředníkem, který nějakou tu "krajinu" viděl akorát z letadla a rozhoduje od stolu ve své klimatizované kanceláři, zatímco mu do jednoho ouška milostně šustí bankovkami protřelý lobbista a do druhého hučí své požadavky vlivný magnát.  Nebylo by pěkné, zvýšit třeba potravinovou soběstačnost? Lidé rádi kupují domácí produkty. Fakt, já k nim patřím a matky co znám jakbysmet. To je jen takový drobný hlásek "zdola", kdyby vás to zajímalo. 

Úplně nejvyšší státní úředníci - tady s tím asi moc nenaděláme, volby nevolby, tady mohou zasáhnout svoji výkonnou mocí jen manželky a oficiální i tajné milenky a konkubíny těchto megasuperúředníků - prosím, ženské drahé, čtete-li tyto řádky, tady můžete zachránit svět jen vy. Prostě dokud budou pánové pro mrzký mamon dál ničit něco, co už se nahradit ani nedá, budou každý den k večeři suché rohlíky

a

VE STŘEDU VEČER NIC NEBUDE!

To by v tom byl čert, aby v zodpovědných osobách něco nepohnulo, TOHLE musí k smrti vyděsit i nejotrlejšího drsoně. Protože jinak už motýlci nebudou. A až nebudou, tričko s nápisem #Je suis motýl  a nasvícená Eiffelka v barvách otakárka fenyklového nám fakt nepomůžou.

A s touto bombou se tedy zatím loučím.... do dalšího projektu. Posílám opět poděkování všem, kdož mi poskytli pomoc a podporu - panu Vojtíškovi za fotografie, odborné poradenství a nadšení, díky kterým se podařilo celý projekt realizovat, slovenským nadšencům za revizi zahraniční verze a nakonec i všem, kdo mi drží palce a podporují mě - čímž mi dodávají "palivo" pro další provoz. Díky moc!