Jednú, o prázdninách sme celá rodina seděli u stařečka na dvoře. Dospěláci popíjali kafíčko a vínečko a my děcka sme se ládovaly buchtama, keré napékli stařenka a těšily sme sa na večerní opékání buřtú.

Stavijali sme velkú hranicu a dodržovali  všecky bezpečnostní předpise. Nanosili sme kýble s vodú, nachystali si písek a natahli aj hadicu. Dyť srýc byl velitelem místních hasičů, tož sme moc dobře věděli, jaký je oheň dobrý sluha, ale zlý pán.

Byla to báječná pohoda do téj doby, než můj taťka dostal chuť na cigárko. Enem vytahnúl krabičku, osmiletý bratránek sa na něho túžebně zahleďál a bylo vidět, jak rád by si zapálil. No můj taťka dobrák od kosti natahnúl ruku s krabičkú a říká: "Na, Franto, zapal si." Franta už natahoval ruku a v tem sa zpamatovál. "Néé, kmocháčku, já nekúřím," říkal smutným hláskem plným odříkáňá. "Ale kúříš," vložil sa do teho strýc. "A nekúřím," trvál na svojem Francek. "A já vím, že kúříš," tvrdíl strýc. "Hm, a jak to víš?" Ptal sa Francek. "Říkali mně to ludé," na to strýc.

V tem Francek trošičku zneistěl a optal sa "No a keří?" "Tí, co vás viděli kúřit," trumfoval strýc. V tem sa Francek rozzářil jak právě naleštěné zrcadlo a vítězně zvolál. "No tak nás nikdo vidět nemohl, protože sme byli skovaní u benzinky za čerpadlem."

"No to snáď néé," zařval strýc. "Víš ty, co sa mohlo stat? Půlka dědiny mohla letět do vzduchu. Já ťa snáď přerazím," soptíl jak Etna dyž má erupce.

Francek sa ho snažil uklidnit. "Ale neboj taťko, šak vím, že sa špačci ani sirky nesmijú házat do trávy. Neboj, my sme ich dávali na ty železné poklopy a než sme odcházali, tož sme ich pečlivo zašlapali," uklidňoval ho Francek.

To už sme strýca skoro omývali a tož mu můj taťka honém nalél decku vína. No a náš stařeček, kerý nemohl snésť, dyž sa jeho vnúčatom neco zakazovalo, sa ujál slova. "No víš," říkal strýcovi, "nic sa nestalo a je to lepší, jak dyby sa skovali do jezeďáckého stohu, to by bylo horší."

"Jéé, stařečku,to je dobrý nápad," hneď sa teho chytíl Francek, "příště to zkusíme." Strýc enem zavrátil oči a zúfalým hlasem pronésl. "Pane Bože, co sem kemu udělál, že mňa tak trestáš." Stařenka, tá hneď cosi povídala o tém, že ten starý blázen má eště míň rozumu než to hlúpé děcko a že sa diví, co že si to vzala za osla a že ju určitě jednú dovede do blázinca.

Potém si strýc dal decku, zapálil si cigárko a udělal nám školení. Začál tým jak kúření škodí a skončil tým, kde sa nesmí nikdy kúřit. Mezi tú přednáškú teta donésla špekáčky a my sme necháli strýca, ať o tém přednášá taťkovi a stařečkovi a hnali sa k táboráku. Od téj doby vím, že sa u benzínky nesmí kúřit a stoh je daleko, proto sem to rači neskůšala.