Jenom trochu?!

Ha! Se prober kámo.

To je trhlý.

Ne, to je slabý. To je naprosto ujetý. 

Ano, uznávám, trochu jiné a zvláštní to je. Ale nejsme všichni stejní a co se líbí jednomu, nemusí se líbit druhému. 
A tak je to i s obálkami pro vložení přání k přímému předání. Pravda, některé z nich by šly i poslat. Nejsme všichni na uhlazené, perfektně strojově střižené výtvory se zlacením.  Někdo ocení ruční práci a fantazii, byť v případě těchto obálek se může jevit jako čiré pomatení mysli. 

Znáte termín "čajový papír"?

Tak to je metoda barvení papíru pomocí sypaného čaje a horké vody, kdy se do nádoby položí papír (čtvrtky) a vrstvy se prosypou čajem. Vše se zalije horkou vodou a čtvrtky se zatíží a nechají se louhovat přes noc. Pak se vyjmou, nechají se okapat a vyschnout. 

Na některých mých obálkách není pravý čajový papír, dle shora uvedené metody. Protože jsem neznal tuto metodu, šel jsem na to amatérským způsobem. Použil jsem běžný kancelářský bílý papír a vyluhovaný pytlík z ranního čaje. Prostě jsem chytil sáček a upustil jej na papír. Trochu se to rozprsklo, ale nic moc. Tak jsem to chytil mezi prsty a rozmazal po papíru. To už bylo lepší. A když už jsem byl ve stavu "patlámo, patlámo", tak jsem vyluhoval ovocný čaj. Měl krásnou červeno-fialovou barvu, která se však po vyschnutí změnila na bledě modrou. Každopádně zamýšlený cíl obarvení papíru byl splněn. A nakonec jsem to dovršil barvením rozpustnostnou kávou a jako třešničkou na dortu sáček čaje Matcha. Ano trochu dražší, ale také zajímavě efektní. 

Žádnou velkou techniku jsem nepoužil. Obdobně jako je hra kámen, nůžky, papír, podobně jsem využil ruce, nůžky a papír. Mno, samozřejmě trochu lepidla a občas i ta drobná mechanická technika v podobě zakulacovače rohů. Ale to je všechno. Papír nebyl jen čajový, kávový a matcha, ale i zbytky kartonů z desek s chlopněmi, papírový sáček od chleba z pekařství a papír ze stolního kalendáře.

Výsledek prvního posuďte sami.