Po více jak roce přemýšlení na téma „kudy vlastně dál" jsem nakonec nabyl přesvědčení, že lepší, než hledání nového, bude setrvání  na té „staré" cestě ... A pustil jsem se do přestavby a vylepšení temné komory.

  To ovšem předpokládalo nejprve VELKÝ úklid. Rozbaluji bednu se starými fotoaparáty a do ruky mi přišel můj první kinofilmový přístroj - ZENIT ET. Prohlížím si ho, natahuju závěrku a mačkám spoušť. Jojo, ozval se ten charakteristický rachot, který mě provázel nejméně pět fotografických let.

   Vzpomínám na své první fototoulky podél Jizery... A na velké dilema, kdy jsem si nakonec vybral ze dvou svých koníčků - rybaření nebo fotografie? Rybáři by to asi nechtěli pochopit, ale rozhodnout se mi pomohl velký fotograf - pan Sláva Štochl. Přesněji jeho kniha „Lovcem živé krásy". Dodnes jsem neviděl úžasnější fotografie z prostředí řek, rybníků, lesů, než jsou ty jeho. Pravda, já jsem nakonec odbočil od tématu, jemuž jsem se pod vlivem tvorby pana Štochla chtěl věnovat. Ale začalo to všechno asi takhle:

  Je časné podzimní ráno, já jdu pomalu po pravém břehu a koukám na vodu. Blížím se k místu, kde řeka zatáčí doleva a vytvořila menší meandr. Slunce vystoupalo těsně nad stromy a posvítilo na vodní hladinu - neuvěřitelné.

   Krásný pohled - nevím, jestli tohle dokážu přenést na citlivý materiál. Mám nabito metráží negativu T800 od Fomy. Je to přesně ten materiál, s nímž lze vytvořit skutečně působivé fotografie. Ale také s ním lze ledacos zničit... Měřím expozici, rozsah ve scéně je smrtící. No, uvidíme, snad se zadaří...

  Sedám si k vodě a užívám nádherné ráno. Asi po půlhodině se zvedám a rozhlížím po hladině. Něco mě zaujalo, měním objektiv a ještě trochu fotím.

  Pomalu se vracím od meandru, přemýšlím, jakou vývojku bude nejlepší namíchat. Určitě nevolat kontrastně...  Už se těším až vytáhnu negativ z vývojnice...

  Nějak se to ostré světlo od sluníčka "změkčilo". Zvedám hlavu, no jo, schovalo se za lehký obláček, který teď slouží jako velký difusor:-). Nad hladinou se vytvořila zvláštní atmosféra...  Tak, znovu měřím a exponuji další záběr.

  Šourám se k základně - mám docela hlad a naše „chatrč" už na mě čeká.  Dám si gulášovku z pytlíku - může být větší romantika?:-)

  Odpoledne se jdu mrknout znovu k vodě, třeba potkám nějakého rybáře a budu mít námět. Nikoho jsem nepotkal, kde jsou? Podzimní slunečné odpoledne - ideální pro lov dravců... No nic, pěkná prochajda, jdu zpátky.

   Slunce už mizí za obzorem, asi přespím a ráno vyrazím zase do všední reality. Koukám z okna - mám z něj docela pěkný výhled okraj lesa. Rozhrnulo se roští a z něj vyšla dvojice - srnec se srnou. Chvíli postávají u lesa a pak se vydali na louku.

   Už je opravdu šero, na fotografování to není, ale zkusím to. Šroubuju na Zenita Practicar 500/5,6 - expozimetr ukazuje při 1/30 clonu 2,8 (pro ISO 800)... To pro mě znamená převolání osmistovky na ISO 3200... Naštěstí mám založenou novou cívku s metráží (asi tak na 10 snímků, takže nebudu alespoň zbytečně plýtvat). Kdoví, jestli tu třicetinu vůbec udržím, na stativ není čas. Opřu objektiv o strom...

  Exponuji první snímek a v tichu u lesa zní rachot štěrbinové závěrky docela děsivě... Zvířata zbystřila a koukají přímo na mě... Druhý snímek... A to už zvířata nevydržela - třetí snímek se už nekoná.

  Rozhodně to nebudou snímky do mysliveckého časopisu, ale byla to příjemně strávená chvíle a zkusím z toho něco „vytáhnout".

   Mám vyvoláno, nastříháno, uloženo v zásobníku. A teď do komory... Po probdělé noci je ve vaně několik fotografií  a já jdu snídat:-).

   Dost vzpomínání, Zenita ukládám opět do krabice a práce v komoře pokračuje...

           M.