Otázka Fler MAGu, která mě vždycky donutí říct: ANO! Pokaždé, když si pročítám článek o nějakém šikovném tvůrci, trošku se nad touto otázkou pozastavím a zkoumám, jak to mají ostatní. Někdo nemá v šatníku či bižuterníku nic jiného, než své výrobky...

Proč já to mám jinak?

Často se mě na to ptá i okolí... Že bych si dělala reklamu... Jenže: Když vymýšlím, co z té nebo oné látky bude, vždycky myslím na to, že to šiju pro sebe, aby se mi to líbilo, aby se mi to hodilo, aby to bylo praktické... Když je hotovo, těším se na zkoušení a když je to perfektní a sluší mi to (přítel pochválí a prohlásí: "To je pěkné, to by sis mohla nechat!" tak vím, že to musí jít dál do světa.

Existují vyjímky

Ano, časem jsem dospěla k tomu, že jedny šaty jsem nechtěla dát z ruky... Šaty, které jsou tak pohodlné, že je beru kdykoliv kamkoliv a celé léto jsou nejnošenějším modelem. Ano jsou to starorůžovky s tylovou sukní, které se staly v mém obchůdku velkým hitem a nejprodávanějším kouskem. Šiju je na zakázku a doufám, že všem majitelkám dělají stejnou radost jako mě. Teda šila jsem - látka už není a nejspíš ani nebude... Ostatní barevné varianty takový úspěch neměly.

Přiznání - polechčující okolnost

No dobrá, tyto šaty nejsou jediné, které jsem si ušila... Ještě existují dvoje, které nespatřily světlo Fleru...

Jedny pohovorové, ty jsem měla na sobě jedenkrát na pohovoru, pak ještě jednou při pobíhání po městě a pak jsem je darovala kolegyni z práce. Zde focené za účelem hlasování, jak jít na pohovor - mimochodem zvítězila varianta č. 1 :-)

Další šaty dlouho čekaly... Nápad byl, látka byla, ale příležitost ne, nakonec vznikly krátce před svatbou mé kamarádky, kam jsem si je chtěla vzít. Látky bylo málo, takže nakonec docela kratičké (aspoň teda vepředu - vzadu jsou delší) takže jsem od nevěsty zjišťovala, jaká to vlastně bude svatba a zda nebude nevhodné mít krátké šaty a byla jsem ujištěna, že takhle bude více dam, tak jsem v nich vyrazila. Sklidily velký obdiv, chodili za mnou cizí lidé, jen aby mi pochválili šaty :-). Jednou jsem je taky oblékla do práce, když jsme měli veleváženou návštěvu z Německa, která se kolem nás nakonec ani nemihla... Teď jsou zase na čekané...

A to je vše! Nic dalšího v mém šatníku z mé dílny nenajdete... ALE CHCI SE POLEPŠIT!

Náprava

 Takže suma sumárum na tom nejsem tak bledě, ale dva kousky je slabota, stále bych odpověděla: ano, jsem kovářova kobyla. Takže co s tím? Rozhodla jsem se to změnit teď hned. Ze dne na den. Jsem zvědavá, jak se mi to podaří. Další mou srdcovkou je růžový cardigan, který krásně zúží a prodlouží siluetu, stejně šel do prodeje. Abych si to vynahradila, tak jsem si ho ušila v šedé barvě, kterou lépe unosím. Už zbývá jen zažehlit a půjde do skříně. Jen aby mu v té skříni nebylo smutno, že se tam setká jen občas se stejnou značkou. Je to úžasně praktický a hezký kousek, tak bych mu do budoucna chtěla pořídit brášku v jiné barvě. A pak spoustu různorodých kamarádů a kamarádek. MUSÍM NA TOM ZAMAKAT...

A jednou možná budu moct říct: NE, NEJSEM kovářova kobyla...

Dlouhou dobu jsem se těšila, až JEDNOU potkám nějakou zákaznici v oblečení ode mě. Tohle už se mi splnilo, moje kolegyně se v práci v šatech ode mě hrozně rády promenádují a dělají mi reklamu...

A jak jste na tom vy? Nosíte jen svoje výrobky? Nebo některé? Nebo vůbec?