Můj 23 letý syn se poprvé pořádně zamiloval. Poprvé usiloval  a poprvé mi oficiálně představil svou přítelkyni. Jak milé. Byla jsem ovšem mírně udivena. Na rozdíl od mnoha předcházejících úlovků byla slečna starší, vyzrálá a zdaleka ne tak prvoplánově okouzlující. Našel si silnou, podporující partnerku – říkala jsem si spokojeně. Miláček několik měsíců nevolal. Když nevolá, vím, že je spokojený. Jenže – náhle telefonát a konec vztahu. Důvod? Slečna potřebuje neustálé slovní i jiné ujišťování o síle a hloubce citu. První měsíc – roztomilé, druhý-únavné, třetí- rozčilující, čtvrtý-nesnesitelné.

   Chápavě naslouchám a poukazuji na to, že slečna je nejspíš vnitřně nejistá….Je to jasný projev  nespokojeného vnitřního dítěte, které se necítí přijato a milováno. Mám synovi vysvětlovat, co je to „vnitřní dítě“? Zároveň mi hlavou běží zákonitosti zrcadlení a uvědomuji si, že vnitřní dítě mého milovaného syna se nejspíš taky necítí dobře. Nezpracované lekce se opakují v tvrdší (pochopitelnější) podobě. A zkušenost je nepřenosná. Jak ochránit svá milovaná kuřátka?

   Zkusím to vysvětlit papíru a třeba se něco z toho mých hochů dotkne. Z podobných příčin se se slečnou totiž rozešel  před časem i můj starší syn.

Každý člověk je bytost trojjediná. Je složena z vědomého JÁ (ego), vyššího JÁ (duše či svědomí) a vnitřního dítěte. Obě tvé JÁ musí přijmout a vědomě každodenně milovat své vnitřní dítě, aby si spokojeně hrálo či spinkalo a nesnažilo se provokujícím nedospělým jednáním přivolat pozornost. Abychom mohli zcela dospět, musíme se smířit s tím, že kousek nás nedospěje nikdy. Pořád si chce hrát, vyžaduje pozornost a bezpodmínečnou lásku. Od koho? No od nás přece!

   Zdá se ti fráze „Přijmi své vnitřní dítě“ podobně uhozená jako „Miluj sám sebe“ ? Fráze jsou to jen do té doby, než to zkusíš a zjistíš, že to FAKT funguje!

   Ego chce dál a výš, chce být výjimečné a obdivované – chce. Ale ať dosáhne čehokoli, je mu to málo a uspokojení cítí jen dočasně. Vyšší já to chtění uvádí do rovnováhy. Nezapomíná na správný směr a na všechny duchovní zákony. Pokud se s egem dokáže domluvit a spolupracovat, cítíme se spokojeni. Vnitřní dítě do toho šťourá. Nespokojený narušitel. Proč se tak snažíš? Už zase povinnosti? Chci si hrát!

Mé první manželství mi přineslo obrovskou bolest, uvědomění a růst. Naivně jsem si pak myslela, že to se sebou i se životem už celkem umím. Spokojené partnerství, silná matka, tvůrčí, samostatná práce. A jednu noc – hrozný sen o dítěti utopeném ve vaně! Dlouho jsem nechápala, co to mělo znamenat. Zabývat se sama sebou jsem neměla čas. AHA! A bylo hůř. Jednoho dne jsem se odhodlala zajít k obvodní lékařce s pocity naprosté, smrtelné  vyčerpanosti. Očekávala jsem vysvětlení a léčbu. Dostala jsem zprávu o celkem ucházejícím stavu mého organismu a doporučení koupit si vitamíny.

   FŇUK! Pojď si hrát!.....uslyšela jsem najednou. Od té doby alespoň obden beru na klín malou Ivanku a ptám se:  Co bys chtěla, broučku? Obejmout, pohladit, pohoupat, hrát si, malovat, tancovat, blbnout s pejskem – a to všechno JEN TAK! Bez nároků na užitečnost, potřebu, praktičnost…..

   Takže co? Konkrétně mami!

  • Vybav si svou podobu ve 2-3 letech
  • Zavři oči a řekni: „Šimonku (Matýsku……), co bys chtěl?“
  • Nesplnitelná přání (nechoď dnes do práce) vysvětli a nabídni alternativu. (Tak, jako při hovoru s opravdovým děckem)
  • Splň slíbené!!!
  • Učiň několik prohlášení a slibů. - Jsi můj brouček nejmilovanější. Nikdy už na tebe nezapomenu. Vždy se pokusím splnit tvá přání…..

Co jsem vás moji milovaní nejspíš nenaučila, protože jsem nevěděla jak?

  • Rozeznat hlas ega a umění ho ztišit.
  • Důvěřovat svému vyššímu já a slyšet své svědomí.
  • Přijmout své vnitřní dítě a občas s ním pohovořit.
  • Milovat sám sebe alespoň tak, jako svého nejmilovanějšího bližního.

 

S láskou ivka