Od začátku roku se u nás doma řeší, že se bude dělat nová střecha a nahoře vzniknou tři nové pokoje. Tak jsem to hned rozdělila - dva budou mít holky až povyrostou a třetí bude můj. Můj a nikoho tam  nepustím. Konečně budu mít jednu místnost, kde budu dělat bordel jen já a tak nebudu muset po ostatních každou chvíli něco sbírat. Poslední dny už se pokročilo a nemluví se jen o tom, že se ta střecha udělá, ale už manžel sehnal pracanty a baví se o tom kdy se začne. Možná se divíte (nebo tedy alespon já se divila), ale opravdu se u nás bude dělat střecha v zimě. Manžel totiž při všem tom papírování a lítání po úřadech a bankách přehlédl fakt, že splácet se může začít až když se začne dělat a oni ho na to samozřejmě neupozornili, nic nevadí, že celé vyřizování trvalo od března až do listopadu a ani chudáci zaměstnanci na úřadech neví kvůli neustálým změnám, které formuláře jsou vlastně potřeba a které ne. Takže se několikrát stalo, že kvůli papírům, které původně nebyly potřeba se začínalo od začátku. 

Ale dost stížností, ted už je to na dobré cestě a já se snad příští nebo přespříští rok dočkám a budu mít svůj vlastní kutloch, kam budu moct utíkat před haldou špinavého nádobí, plen, před žehlením a tak dál. 

A hlavně budu mít konečně místo na to svoje tvoření, ono natírat v kuchyni není ideální. Nedávno se manžel zeptal co bude k večeři? Tak říkám že si zamícháme vajíčka.. No a on na to že to bych si napřed musela sklidit ten svůj bordel. Tak jsem to vyřešila a ohřála párky :D

Podmínky jsou tedy zatím vskutku provizorní, ale zase jsem blízko u dětí a tak stejně jako od psaní i od práce musím odbíhat k nim... Vypadá to že mrňousovi začínají růst zoubky. Ale tohle hektické tempo má i svoje výhody, člověk se  neustále zdokonaluje. K počítači se většinou dostanu jen s malou tak jsem se odnaučila psát všema deseti a začínám psát všema pěti, protože mám volnou jen jednu ruku..