Byl jednou jeden hrad, který hluboko pod sebou v zemi měl přistavěný důl na zlato. Zde tajně místní poddaní za světla lamp kutali zlaté nugety, které posléze předávali místnímu vládci. Okolní králové o utajeném dolu netušili, neboť by se zcela jistě společně semkli a důl na bohatství by se stal vlastnictvím kolektivním. Běžely kolem jen pouze jakési fámy, ale vládce si dával sakra pozor, aby dovnitř nepustil cizince, který měl úmysly sdělit svůj nález nedalekému sousedství. Stačilo však málo a vládce by si mohl dovolit tolik žoldnéřů, že by byl ochráněn před kdejakou beroucí dlaní.

Když si ve své pracovně na vršku kamenné věže pročítal dokumenty o týdenním soupisu natěženého kovu, bylo mu ohlášeno, že ze sousedního království přišel posel a že mu nese soukromou a velice důležitou zprávu. Posla si k sobě nechal pustit a ten mu oznámil, že se k jeho smůle o zlatém dole dozvěděli černokněžníci z jeskynního lesa a že mu přicházejí udělat nabídku. Nejen že budou ctít jeho tajemství, ale také mu pomohou díky magii přimět zlato částečce po částečce, aby doputovalo do jeho pokladnice. Nebylo by to ovšem zadarmo. Rádi by ze zlata poloviční podíl. Protože byla v sázce věc tajemství jeho dolu a fakt, že by všechno zlato získal okamžitě, vládce souhlasil.

Jak bylo řečeno, stalo se. Jako voda co stoupá stromem, zlato samo teklo do jeho pokladnice a tvořilo hrudky a velikosti lidské pěsti. Čistý, blyštivý kov osvěcoval tmavou místnost. Kamenů tolik, že by z nich dům pro deset postavil.

Na vrata trůnního sálu zaklepala dřevěná hůl a vstoupil muž v černém rouchu se dvěma nižšími muži po stranách, doprovázeni vládcovou stráží. Černokněžníci si přišli pro svou část dohody. Zamračili se, když jim bylo nabídnuto pouze po jednom nugetu a po roztržce je nechal majitel hradu vyhodit z okna do vodního příkopu několik pater pod ním. Neslyšel však šplouchnutí a ukázalo se, že muži letící vzduchem zmizeli neznámo kam.

Najednou zpod dveří komnat pokladnice vcházel zlatý prach, který se jako had kroutíce blížil k vládcovi.  Celé jeho tělo omotal a vzápětí se opět měnil na pevný kov. Poddaní zanedlouho ve věži našli menhir z čistého zlata a vládce nikdo již nikde neviděl.

V samotném středu byl nalezen kámen, který jako památka dokumentuje, jak zlato šplhalo z dolu na povrch.