Dovolte mi, abych vás dnes pozvala do východních Krkonoš, na Rýchory. Tato oblast mezi Trutnovem, Žacléřem a Horním Maršovem leží trochu stranou běžného turistického ruchu a přesto (nebo právě proto) si uchovává své kouzlo a malebnost. Říká se, že z rýchorského hřebene jsou nejkrásnější výhledy na vrchol Sněžky.
Jaro sem přichází pozdě, někdy tu leží na loukách sníh až do dubna. Když však konečně sleze, louky se zasypou žlutými petrklíči a bělobou sasanek. To jsou dny, kdy na naši chaloupku ujíždím nejraději.
V té době se dokážu toulat po loukách a lesích třeba celé hodiny. V létě jsou zarostlé vysokou trávou, ale teď odhalují některá svá tajemství. Skoro na každé stráni je vidět dlouhé valy tvořené kamením. Nejsou to žádné přírodní úkazy. Tyto hromady kamení sem nanosili lidé, kteří zde dřív žili a hospodařili. Oblast Rýchor byla až do druhé světové války hustě osídlena, byla zde dokonce škola a čtyři hospody. Dnes zbylo jen pár rekreačních chalup. Haldy kamení, které zdejší hospodáři pečlivě po generace vybírali ze svých políček, tady však stále zůstaly.
Často jsem přemýšlela nad tím, jak tvrdý život tady v horách musel dřív být. Dnes nám to připadá jako romantika, ale legrace to určitě nebyla. Rozhodla jsem se alespoň malinko zúročit práci předchozích generací (a tak trochu se na ně duchovně navázat) a tak jsem vytvořila minikolekci výrobků právě z tohoto kamení. Rukou mi prošly stovky oblázků, všímala jsem si jejich barvy a tvaru a nakonec jsem pro vás z nich vytvořila dvě misky, svícen a anděla ochránce. Kameny jsem nijak neupravovala, pouze jsem je cínem spoutala do požadovaného tvaru. Doplnila jsem je sklem- kamenem přetaveným lidskýma rukama. Byla to práce velmi zajímavá jak manuálně, tak duchovně. Doufám, že osloví i vás .
Všechny čtyři kousky najdete v mém obchodě. Děkuji za vaši pozornost a přeji pěkný den.
