Nakousla jsem něco, co vám chci vysvětlit, abychom nemuvily jen s několika zasvěcenými v heslech aneb...

Má tchýně vlastní jednu sousedku, shodou okolností tchánovu sestřenici nebo co to je. Milá paní sousedka má vyměněná okna na celém domě...do ulice hnědá dřevěná se zlatými šprušlemi, dozadu bílá, protože je to levnější. Zavolá mé tchými pokaždé, když se chce něčím pohlubit, nějak se politovat. Konverzuje stylem - jak se máš? To já se mám ... Zavolá - přijď, potřebuju tě, ale nikdy se nestalo, že by se dalo zavolat jí, přijď, potřebuju tě. Mluví tiše, šeptem, zná všechny drby o všech v celé vsi a má přesný přehled, kdy pořídili co nového a tráví čas přemýšlením, kde na to pořád berou.

Občas se s tchýní rozkmotří, třeba když se jí tchýně zeptá - tak co ten tvůj syn, už má konečně práci? (rok bez kontaktu, protože tchýně přece nesmí naznačovat, že Románek je flákač a vyžírka, který ani nedostudoval a dokonce být úspěšnější než Halina, bo můj muž dostudoval...) A pak zase zavolá, bo nemá komu jinému.

A tchýně stojí celé roky při ní. Už se tím netrápí. Když ji Halina potřebuje, tak ji vyslechne, nic od ní neočekává, když Halina zrovna stávkuje, tak si dělá to své a dívá se na ni se soucitem a nadhledem, získaným léty. Ví, jak moc se Halina trápí, jaký měla špatný život a je jí Haliny líto.

Když jsme přišli sem, tak jsem se seznámila s Evou... Zavolá, když se chce něčím pochlubit, nějak se politovat. Konverzuje stylem - jak se máš? To já se mám ... Zavolá - přijď, potřebuju tě, ale nikdy se nestalo, že by se dalo zavolat jí, přijď, potřebuju tě. Mluví tiše, šeptem, zná všechny drby...

Moje ségra má Hanku...

Smějeme se s manželem a máme soukromé domácí heslo:    Každý má svoji Halinu.