Pár slov od Kai :)

Jako dospělí myslíme, že známe vše k přežití na Zemi.

Ano, k přežití ano. Ale k životu?

Pohleďme na naše děti. Oni vědí mnohem lépe než my, jak žít. Znají nádherný trans, znají jak si vychutnat každou vteřinu. Jak vnímat přírodu, vnímat Lásku, vidět krásu, milovat Slunce i Hvězdy. Pamatují si jaké je to, když vás miluje Bůh. Protože oni tím vším jsou.

A pak přijdeme my rodičové a snažíme se předat všechny ty nesmysly, co byly předány nám. Vše, co má i nemá smysl, ale nad tím nepřemýšlíme. Nemáme čas stát se opět dětmi a hrát si. Hlavní důvod? Stydíme se.. . A možná víc sami před sebou než před ostatními, než  před sousedy a všemi těmi soudci vně i uvnitř.

Přehlížíme ty nejlepší učitele života a říkáme jim, jak mají zapomenout žít. Jsou přece povinnosti. Už samo toto slovo obsahuje vinu. A za co? Za to, že jsme chtěli být svobodní a někdo vymyslel..nene. Teď dostaneš úkol. Tvůj let Jestřába právě končí.

A proto učme se od dětí. Buďme v tranzu. Buďme sami sebou.

Přemýšlejme o našich slovech. Přemýšlejme o poučeních a o znameních, která nám život dává. Vždyť tato znamení nás vedou naší cestou. A když z ní uhneme nebo nechceme jít, přijdou poučení a lekce. A i za ty musíme být vděční. Jsou to učení Duše.

Slunce  svítí stále i když ho přes mraky nevidíme. Svítí stále pro nás.  A tak i my stále máme k dispozici plno pomocníků, které můžeme o pomoc požádat, a kterým lze plno problémů odevzdat. I když je nevidíme, neznamená to, že tady nejsou. Stačí jenom věřit.A odevzdat.

Každé ráno hledíme na sebe do zrcadla. Jsme a nejsme to my. Kouká na nás nádherná skořápka a v ní je schován ještě nádhernější Anděl. My všichni jsme Andělé a je na čase si to uvědomit. Jsme tady anděly pro sebe, pro Zemi, pro Víru i pro naději, ale hlavně my všichni jsme tady pro Lásku a z Lásky.

Člověk nemá vlastnit,ale milovat..

S vírou v Lásku... Kai