Tak to zná jistě každý.Projíždíte,či procházíte rozkvetlou ulicí.Za okny na vás vyloženě mávají květiny všech možných druhů.Exotické,domácí všech zvučných jmen i docela obyčejné no name. A předzahrádky ?Tak to je též radost pohledět.Tu decentně upravené růže,jinde pivoňky v plné síle.No prostě záplava květů,až z toho jde hlava kolem a i naprostému laikovi musí být jasné,že pěstovat květiny na tisíc způsobů je ta nejjednodušší činnost na planetě.

Před pár lety jsem jela na návštěvu ke vzdálenější kamarádce.Co vzít s sebou? Co třeba kytku.Otázka zní,jakou? V květinářství měli jeden druh ve třech odstínech od zelené po jakousi červenohnědou.Malé lístečky,šance že po dobu svého života nepřeroste květináč.Obdarovaná vyloženě „zářila“ radostí .Co s tím ? Vím,já.Zkus to zalejt.

Kdo někdy viděl květiny v mojí domácnosti,rychle si připomene rčení o výjimce potvrzující pravidlo.Měla jsem letitou anturii,která přerostla v džungli,že okno přestávalo plnit svou hlavní funkci,čili přestalo propouštět světlo.Na jiném,byť jen o půl metru vzdálenějším místě,květina-monstrum vyloženě chřadla.Totéž asparágus.Rostl,dosahoval ze skříňky až na zem.Občas opadal z nedostatku vody,občas ho navštívil kocour.V zimě je venku zelené hmoty nedostatek,tak je dobré ledacos.O kocoura pečuji vzorně,je živ a zdráv.Ale péče o květiny s jeho pomocí...Zkrátka pravidelné ožírání a nepravidelné zalévání poslalo milý asparágus mimo tento svět.Okenní parapety v pokojích dětí jsou nevyhovující,já na 10 cm proužek vhodnou květinu těžko najdu,no a se zaléváním v odlehlejších částech domu ….však už jste četli o mém asparágusu.

Tudíž zbývá jediné místo k pěstování a tím je kuchyň.Zdroj vody po ruce,na oknech široké parapety.Akorát že jedním z těch oken pravidelně přichází či odchází náš chlupatý mazel.Když cokoli položím na zbývající dvě,nemám šanci vyvětrat když nikdo není doma a nebrumlá cosi o průvanu.Prostě je neotevřu bez stěhování květeny. Tudy cesta nevede,vytáhla jsem truhlíky a vysela okrasné dýně.Vytáhly na nějakých 10 cm a nastala Nerudovská otázka.Kam s tím ?Ven to ještě nejde,zbývá chladnější chodba.Dýně postupně vzaly za své.To jsem nevzdala a dosypala další semínka.Na otázku mojí dcery,cože to je zase v těch truhlíkách,jsem odpověděla,že druhá generace dýní.Výraz dcery nelze popsat a fotografii bohužel nemám.

Moje heslo „kytka má vědět kdy přestat růst“ dostává příchuť něčeho nedobrého,nedoporučuji pokračovat ve čtení,jste-li milovníci domácí zeleně.Prostě kytky jdou z bytu,tady nemám šanci cokoli vypěstovat.Před okny mám předzahrádku.Výše zmíněné růže i pivoňky rostou bez mého přičinění.Trávníček jak z katalogu.Pravidelně vykouknou sněženky,fialky ve dvou barevných variantách,před i za plotem podběl. A tady pohádka končí.Zlatou lilii mi dílem ožrali mravenci,dílem zlikvidoval manžel.Tulipány vloni ani nevykvetly.Ne,že by nechtěly. Za všechno si samozřejmě můžu sama.Stačí,když požádám manžela,aby posekal trávník.

Zůstanu u květin,které nezvadnou,nezmrznou,prostě září vždy a bez nároku na větší péči.Jsou pečlivě vyšité,zarámované a kvetou ,nezměněny,už hezkých pár let.