Je po vánocích, sedím doma se starým notebookem na klíně, manžel se právě odhodlal jít spát, syn už zatím klidně spí v ložnici a mě kope  do břicha miminko, které se chystá na svět někdy v dubnu, kolem synových třetích narozenin...

Vánoční stromeček svítí a já si před chvílí četla několik kapitol ze svého vánočního dárečku - knihy ZEMĚ, která obsahuje povídání Jaroslava Duška. Člověka, jenž mě velmi inspiruje a dodává mi naději i sílu k životu:-)

Poslední dobou hodně přemýšlím a čtu...tedy alespoň víc, než jsem si doposud v koloběhu mateřských povinností dovolovala. Sním o vlastním domečku se zahradou, o podnikání "z pláže" (o kterém teď čtu) a domácím vzdělávání svých dětí... Ale jak je to se mnou doopravdy?

Přešlapuji na místě...

Nedokážu se odhodlat k akci...

Neumím ještě stále milovat samu sebe se vším všudy, přijmout svoje rodiče, svou minulost a odpustit sobě i své rodině vše, co se kdy stalo.  Také  neumím důvěřovat...sobě  i ostatním...že to zvládnu, že oni něco dokážou...DÁT DŮVĚRU VESMÍRU...

Přitom už jsem viděla a na vlastní kůži zažila tolik věcí a zázraků. A tam uvnitř sebe cítím tu sílu a možnosti! Jen se odhodlat  ke kroku...k vystoupení ze zaběhaných programů a hlavně předsudků...strachů, co by na to řekli ostatní a nejen to...staré programy mě stále  ovládají...nebo spíš já se  jimi stále ovládat nechávám...

Jak z  toho ven?

Naslouchat svým vnitřním "andělům". Naslouchat sama sobě a uvědomovat si stále více sama sebe. Nejet pouze na automat, jako robot. Jen mi to připadá  s malým dítětem strašně těžké...a další  je na cestě...co bude  pak? Jak si vybojovat tu trochu prostoru a času jen na sebe a své nápady?

Možná stačí uvěřit, že na to mám právo.  Že prostě můžu! Že nemusím všechno dělat pořád sama a důvěřovat babičkám a synovi, že to zvládnou i beze  mě. Koneckonců je obě  zbožňuje:-) Ale  bojím se, že zažije deziluzi...že se  ve větších časových úsecích projeví jejich odlišný postoj k výchově (což se  občas projevuje a mě to  nevyhovuje...bojím se o něj...bude si umět sám říct, že se mu to nelíbí?) Chci ho pořád chránit a starám se o  všechny na úkor sebe. 

A zanedbávám svůj malý obchůdek...přitom mám tolik nápadů! Zrovna teď o svátcích mě při  čtení a rozjímání napadlo několik skvělých věcí:-) Jak rozvíjet svoje kreslení! A můj vnitřní rádce / anděl/ intuice nebo jak tomu chcete říkat, mi šeptá, že to zvládnu! Že mám dělat úžasné velké věci a lidi to bude zajímat!

Jen se do toho pustit;-)

A  tak jsem pod vlivem knihy o podnikání po internetu chtěla jako první věc začít psát znovu svůj BLOG. A napadla mě taky ještě jedna věc - když si nevím pořád rady se svým posunem v myšlení a v životě...co kdybych začala psát jakoby "návod pro ostatní"? A tím bych si ujasnila a ukázala si, že to  není tak zmatené a beznadějné, ale že už to vlastně všechno vím? JEN JE POTŘEBA SI UTŘÍDIT MYŠLENKY:-))) Budu o tom přemýšlet...

Dobrou noc:-)

Peťa.Fialka