Věčný snílek, který věří na pohádky a ze všeho nejvíc věří, že právě ta záporná postava v pohádkách je ve skrytu ta dobrá.

Narodila jsem se ve znamení raka, a to svědčí o všem. Jsem hodně emoční a milující bytost, ale dostat se přes ta moje klepeta je někdy náročná úloha.

Jsem silná osobnost, která navenek působí sebevědomě a neohroženě, všechno zvládá na první dobrou. Rozhodně dokáže všem upřímně říct, co si myslí – někdy až opravdu hodně upřímně. Právě tato má vlastnost popohání lidi kolem mě dopředu, i když se jim to někdy nelíbí. Navenek jsem silná a uvnitř tak křehká a zranitelná. Málokdy mě slyšíte stěžovat si. Je však pravdou, že bych mnohé věci někdy urychlila, ale věřím, že se vše děje z nějakého důvodu, abychom se jako lidé poučili a zároveň se posunuli v životě dál.

Jako malá jsem chtěla stále kreslit, ale tehdy to bylo považováno pouze za zábavu, koníček, a tak jsem nakonec šla na učňák, i když mi už tehdy pan učitel angličtiny, na kterého nezapomenu, radil, abych si vybrala obor s maturitou. Na ten jsem nastoupila až později. Chtěla jsem studovat i na vysoké škole, ale finanční okolnosti mi to neumožnily. Přestěhovala jsem se z maloměsta do Prahy, pro mě velký svět tenkrát. Zvykla jsem si, zamilovala se do ní a žiji tu už celých 11 let. Zkoušela jsem různá povolání, dokonce jsem se zpočátku velmi bála pracovat jako kadeřnice. Hlavou se mi honilo několik otázek, nebyla jsem si se sebou jistá. Co já tady asi tak v Praze budu ukazovat? (myslela jsem si)… Ten strach v nás je někdy vtipný, protože nikdy dopředu nevíme, co opravdu dokážeme. A skutečně – uplynulo osm let a já vlastním svůj kadeřnický salón. Bylo to sice často jako na horské dráze, vlastně ani nevím, jak jsem to zvládla, ale jsem svým pánem a všechno jsem zvládla jen díky tomu, že jsem si tvrdě šla za svým snem.

Vlivem dnešní těžké doby se snažím uživit, ale co si budeme povídat, když jste na všechno úplně sami, tak to zrovna není jako procházka v růžové zahradě. Musím říct, že jsem si kolem sebe vybudovala skvělou bublinu lidí, kteří mě podporují, díky nim zvládám tyto náročné měsíce.

Řekla jsem si tedy, že když jsem splnila tento převážně maminčin sen, splním si i ten svůj dětský. Protože se nyní nemohu věnovat práci kadeřnice, hlavně coloristy, což mě baví, bylo najednou ticho, ale zároveň prostor k tomu, abych začala hledat barvy jinde a začala s nimi pracovat. Nejdříve jsem malovala pastelem, chodila na kurzy, ale nevyhovovalo mi to, protože jsem nechtěla pouze přenášet a kopírovat obrazy cizích lidí. Opravdu jsem chtěla dělat to, co cítím, co je uvnitř mě samotné, uvnitř člověka, kterého před sebou vidím. Našla jsem konečně styl, který mě baví. Abstrakce. Slova. Emoce. Vše dohromady. A tak moje schované já se Vám jde nyní otevřít a pomůže Vám najít i tu Vaši skrytou emoci..