A víte co, někdy je sakra těžký dělat cokoliv a i já a moje nadšení se stáhneme do pozadí a vystrčí růžky bubák s názvem hraniční porucha. Už jen to slovo porucha zní dost depresivně. Co jsem tím vlastně chtěla říct... Pády přijdou a někdy člověka donutí se zastavit. Nelituji se ani vy se nelitujte, to je cesta do pekel. Život je jak na houpačce a zítra zas třeba bude lip a černá rychle vybledne :) ve chvílích deprese je nemožné tvořit něco pozitivního a už se těším až se to přehoupne. Mějte se rádi ?