Nošení šperků bylo mezi ženami v Římské říši oblíbené a zcela běžné napříč společností. Prakticky každá žena se zdobila dle svých možností. Rozdíly je třeba hledat v materiálu, úrovni zpracování či počtu vlastněných kusů.

Rekonstrukce oděvu římské ženy v 2. polovině 2. století n. l. Chybět nesmí sada šperků s perlami a granátem. Běžné bylo i nošení více náhrdelníků současně. 

V této souvislosti můžeme jako zajímavý příklad vzpomenout mnohé z kruhových náušnic, které způsob uzavření obroučky omotáním volného kusu drátu kolem druhého konce předurčoval k trvalému nošení.

Typickým případem, kdy se šperk stává lacinějším vlivem užitého materiálu, je používání skleněných vložek namísto drahých kamenů či dokonce výroba skleněných gem. Zapomínat nemůžeme ani na široce rozšířené materiály organickeho původu.

Dámské šperky s avanturinem z naší tvorby. 

Konečně je třeba zmínit, že mezi dochovanými exempláři římských šperků nacházíme jak jemné, s dokonalostí zpracované výrobky, na kterých se mohly uplatňovat i pokročilé šperkařské techniky, tak i s menší precizností vytvořené kusy. Celkem odůvodněně lze tedy předpokládat, že cenu šperku neurčoval pouze jeho samotný materiál, ale i jeho umělecká hodnota.