Znáte ten pocit, když Vás něco vyděsí takovým způsobem, že máte pocit že se Vám zastavilo srdce? Takové to leknutí, výkřik a odlítnutí až na dveře? „Co to bylo?!“ „Co to bouchlo?!“ Bojíte se pohnout z místa dopadu na zadek a podívat se, za čím se vlastně to Vaše leknutí skrývá…

Chtěla bych Vám povědět svůj příběh, o tom, jak mě k smrti vyděsily… ale o tom se jistě dočtete J

S maminkou jsme se před časem přestěhovali k jejímu přítelovi. Nový domov, jiné prostředí, vše bylo nové a takové tajuplné… Alespoň pro mě. Jsem sice člověk, který má rád horrory, zajímá mě nadpřirozeno, a vlastně už od mala mě zajímal každý bubák nebo strašidlo ale… ve skutečnosti jsem snad ten největší strašpytel na světě a vyděsit mě není zas takový problém.

Po zabydlení v novém domově mě čekal první večer a první noc o samotě. Rodiče odešli na noční směnu, a já zůstala doma sama, jen s našimi psíky. „Tak pejsi, a jsme tu sami.“ S povzdychem jsem se podívala na ty naše dva hafany, kteří seděli vedle sebe a dívali se na mě pohledem, proč je mám hlídat zrovna já…

V dálce začalo něco kňourat a pískat… „No já už jdu prosím tě“ Mé morče se začalo dožadovat okurky, kterou dostává pravidelně k večeři. Po oloupání slupek zeleně a nákrmi mého mlsného mazlíčka jsem se usadila k televizi. Opět do křesla, psíci totiž zabrali jako obvykle celý gauč…

Venku se setmělo, vše utichlo a blížil se čas jít spát. „Deniso!“ „Daxi!“ „Pojdě ven“ Marně jsem volala naše zvířectvo, aby se šli na noc vyvenčit. Ani jednomu se už ven nechtělo, tak jsem zamkla, zhlasla, podívala se z okna, a zavřela dveře do předsíně. Až když jsem vypla televizi, a pozhasínala všechna světla, uvědomila jsem si, jaká je všude tma, ticho a že jsem doma vskutku bez čtyřech tlapek vlastně sama. Zmocnil se mě strach…

V nejistotě, s očima vytřeštěnýma jsem se pomalu přesunula  do svého pokoje pro župan, a poté do koupelny. Po dlouhé, horké sprše jsem dostala chuť na cigaretu. Jsem další závislák, který bez cigarety na dobrou noc neusne. Po opuštění koupelny jsem zpozorovala, jak venku začal funět vítr a meluzína začala kvičet v komínu. Ten zvuk mě strašil, a já se tak bála… Zalést do postele, schovat se pod deku… Nene, chuť na cigaretu byla silnější…

Stojím u dvěří ke sklepu, s cigaretou mezi rty, zapalovačem v ruce, a v okamžiku, kdy se otočím zády ke dvěřím, a škrtnu zapalovačem, něco, prudce bouchne do dvěří a se škrábotem na dřevo nevrle zaprská!

„Jééééj!!!“ Zapištím, a leknutím padám do zadu a kecnu si na zadek. Těsně po dopadu se odplazím od sklepních dvěří dál, jako bych chtěla utéct, srdce až v krku, div nevyražený dech. „Frrrrrrrrr“ Slyším tešně vedle ucha zafunění a následuje další výřkik a nasdskočení . „Daxino ty tele!!!“ Náš milovaný osumdesátikilový psík se milostivě zvědl z gauče a šel se podívat cože ho to vzbudilo ze spánku…

Když zjistil, že jsem to jen „já“, odkráčil si s mlaskotem dál snít o věnci z buřtů… A Denisa? Ta se neuráčila ani zvednout… Takhle zavolat „šmakost“ tak to by okamžitě příběhla s olizujícím se čumákem a brousila by si zuby na onu hovězí tyčinku pro psy…

Tak jsem zůstala na té zemi sedět sama, oba hafani se na mě vyprdli, a mě nezbylo nic jiného, než se odvážit pohnout a jít se podívat, co mě to vyděsilo…

Ale ten strach… Snad několik minut jsem sbírala odvahu otevřít dvěře od sklepa… Pro jistotu jsem si došla pro kuchyňský nůž (jako ve správném horroru) a po špičkách jsem se plížila ke dvěřím…

Pomaličku otáčím velkým, zrezivělým, kovovým klíčem, beru za kliku a s ukrutným vrzotem otevírám dvěře. S hrůzou se dívám do tmy sklepení, neobratně šmátrám rukou po vypínači…

 „Mňauuuu, mňauuuu, mňauuuuu“ Co to? Co to vidím? Tak tohle mě tak vyděsilo? Směju se až se popadám za břicho, a nemůžu se vynadívat na ty dvě černé, umňoukané kuličky.

„Tak vy jste ta strašidla. No vy jste mi dali“  Dívám se na ty čtyři, žluté, vytřeštěné oči, a připadá mi, že ty dvě naše kočky (o kterých jsem nevěděla že je máme) jsou vystrašenější víc než já J

Od té doby, i když jsem doma sama, se už nebojím… Vím, že sklep hlídají dvě černá strašidla, a zbytek domu zase hlídají dva pejskovský spáči, a ti, když se něco šustne, se půjdou určitě podívat :-D

Vaše Hanča J