Zápis ze školení

Téma školení: Specializace bez bariér- smyslová a kombinovaná postižení

Datum konání: 14.1. 2014

Místo konání: Sochorova 28, 616 00 Brno

Čas konání: 9:00 až 17:00

Tak nás opět vyslali na školení. V duchu jsem si říkala, no budiž, když už to teda musí být, tak si to tam holt odsedím, příliš nadšená jsem nebyla. Přesto jsem se ráno vypravila, těšíc se na nové zážitky, počkala na hlavním nádraží na kolegy, zdolala cestu do místa a vyrazila vstříc novému dobrodružství. Musím hned na začátek napsat, že školení se opravdu vydařilo a bylo pro mne velkým přínosem. Mé ne příliš velké nadšení vůbec nebylo na místě.

.

Školení začalo tím, že nám dali klapky na oči a zavedli do školící místnosti. Museli jsme odhadnout, kam nás vůbec zavedli, jak velká je místnost, jak jsou uspořádány stoly, co na nich je, kolik je zde lidí, kde je okno atd. Bez očí to bylo docela stresující. Sundali jsme si klapky z očí a pověděli si něco z teorie o zrakových postiženích, přišla i nevidomá slečna Petra s pejskem Chopperem. Slečna Petra nám ukázala různé vychytávky a pomůcky pro zrakově postižené, jak správně oslovit nevidomého na ulici, něco o příspěvcích od státu a o vodícím pejskovi.

Pak byla krátká přestávka na občerstvení. Po přestávce následovala velmi zajímavá část školení. Vzali jsme si bundy a vyrazili do terénu. Rozdělili jsme se do dvojic, jeden byl průvodce a druhý dostal klapky na oči. Takto jsme šli za asistence paní lektorky kus cesty po chodníku. Dalším bodem byl nácvik chůze s bílou holí. Pro mne to byl opravdu silný zážitek a jsem ráda, že jsem ho mohla podstoupit. Teď si alespoň trochu dovedu představit, jak se cítí nevidomý člověk. Byla jsem úplně zmatená, dezorientovaná, nevěděla jsem, kde je silnice, chodník, zda kolem mne jede auto, nebo dotyčné auto parkuje na chodníku, chtěla jsem se podívat, jaké obchody jsou kolem mne, byla jsem odkázána na cizího člověka.

Po návratu do učebny jsme si navzájem sdělili své zážitky a vyvodili z toho závěry, jak se správně máme chovat k nevidomému člověku na ulici, abychom mu pomohli a ne naopak.

Po obědě následovala druhá část školení o sluchových postiženích. Řekli jsme si, jak se dělí, jak přistupovat k lidem s různým typem sluchového postižení, jaké komunikační prostředky neslyšící používají, jak s nimi správně komunikovat. Pro mne bylo důležité uvědomění, jak sluchové postižení člověka odděluje od ostatních slyšících lidí, přestože o komunikaci s nimi stojí (alespoň dokud ze vzájemných bariér a netrpělivosti není příliš otrávený).

Poslední část školení byla věnována hluchoslepým. Získali jsme zajímavé informace o tom, jak se tyto osoby vzdělávají a jaké mají způsoby komunikace.

Na závěr bych chtěla napsat asi tolik- na školení se mi moc nechtělo, musela jsem se nutit, ale já se občas do něčeho musím nutit a pak jsem ráda, že jsem se donutila. V tomto případě to bylo přesně tak. Školení pro mne bylo opravdovým zážitkem v dobrém slova smyslu, bylo poučné a ze strany organizátorů dobře připravené. Jsem ráda, že taková školení vůbec existují a že se jich můžeme účastnit. Jsem ráda, že v dnešní době témata jako různé handicapy, duševní onemocnění, domácí násilí apod. už nejsou tabu. Myslím si, že je to velice dobře a díky za školení, kterého jsme se zúčastnili. A také díky za to, že se v naší společnosti snad konečně něco pomalu mění k lepšímu.

Za Sdružení Filia

Marie Graciasová

Administrativní pracovnice