Stále ve mně přetrvává pořádný kus nadšeného dítěte. Dítěte, co si strašně rádo hrálo s dřevěnými kostkami, stavělo domečky a statky. Dítě, co chtělo mít doma každé zvíře od křečka počínaje a žirafou snad konče :)

Pak také dítě, co stále něco malovalo. Dovolím si neskromně prohlásit, že nebylo v tu chvíli hodnějšího dítěte jak já, když mě někdo posadil ke stolu s blokem papírů a barvami, či pastelkami :D

A teď si ta dětská přání plním ... s manželem navrhuje domy a kromě toho našeho chlupatého cirkusu, co nám běhá po zahradě, si alespoň vyřezávám a maluji ty žirafy, soby, koně ...

Takto to nějak vypadá na mém pracovní stole, všude kolem plno barev a jak to slušně říct ... no prostě takový ten pracovní bordel :)

Ovšem začíná to načrtem, vyřezáváním a broušením. V počátku to vypadalo, že k tomu pustím i mého milovaného muže, ale když už jednou ta pilka byla dárek k mým narozeninám, tak si ji přeci musím pořádně užít.

Ovšem největší radost mi dělá, když se zvířátko vyklube na svět, pak je mi už jen líto, že všechny neteře a synovci jsou daleko ... ale co už, on se nikdo nedívá ... jdeme si hrát!