tahle knížka byla na začátku. a spousta tužek.

potom ilustrovaná frazeologie Josefa Lady.

Potom Vladimír Jiránek a Vladimír Renčín.

A potom to vyhazování z redakcí, jak jsem psal minule a potom jsem začal chodit do hospody s Honzou Vyčítalem a hlavně, HLAVNĚ! s MIchalem Hrdým.

Myslím, že jeden čas jsme žili spíš spolu, než s někým jiným.

Vtipné je, že jsme měli navzájem pochopení pro naši práci, já měl respekt o dost větší, MIchal už byl velkej a bylo to známé jméno, ale nevzpomínám si, že bychom se obrázkům nějak zvlášť smáli.

Byl to prostě způsob života a způsob komunikace, která byla naprosto normální a obyčejná.

Pracovali jsme pro časopis Škr a oro noviny Kuk, které pomalu spěly k zániku a my si vysnili nový časopis.

Mezi tím jsme se potkali s klukama, kteří dělali Fámyzdat a na výletě naburčák do Blanska jsem to dali dohromady.

Vydavatel Fidelis Schlee měl pochopení pro to, co jsme vymysleli a tak vznikl časopis SORRY.

Byl nekorektní a drzý a moc nás to bavilo.

Ta nekorektnost mi možná trochu zůstala, tak sorry.