Stále dokola opakuji, že mám na tvoření moc, opravdu moc málo času, ale přesto, jak se najde volná noční chvilka, usedám k šicímu stroji a postupně realizuji jednu představu za druhou. Už delší čas mi v hlavě ležela při stěhování nalezená dávná kresba na motivy Klimta a také trošku Schieleho. Bylo mi líto, že se nenašel čas přenést ji na plátno. Až se vkradla myšlenka, přenést kresbu na látku. Dlouho jsem odolávala, ale když se múza nedala zahnat, zasedla jsem ke své zánovní mašině a pustila se do práce. Muž nakukoval a přemlouval, ať už toho nechám a jdu spát. Ale já jak něco odložím, už to málodky dodělám. Je vyšito a už "jen" ušít, tedy vyšetřit dalších asi devět hodin času.

Prozatím tedy ochutnávka. 

Je to zase z trošku jiného soudku než právě uvedená Madison, ale zase jsem to já, a zase jsem ráda, že se představě dostalo realizace.