Za tuhle akci může prosím pěkně Katka a její kniha Malujeme nejen na trička. Moje holka tam objevila projekt s rybkama. A protože už je hrozně velká a postoupila do třídy Kapříků a trička s kapříkem jsme fakt nikde nenašli, přepadla mne... teda dcera taky, ale taky chuť,  zase si pro změnu spáchat něco s textilem.

Navíc jsme v místním multiplexu našli výprodej bílých trik a to dokonce v bavlně a dokonce i v potřebných velikostech - prostě znamení. Výběr barev mám už dost omezený, přeci jen tričkům se už nějaký ten pátek nevěnuji a barvila jsem předtím zejména pro muže, no ale řekla jsem si, že něco vymyslíme.

Jako první přišla na řadu lepící páska, kterou jsme vykryly motivy a pak jsme přes to prostě patlaly ty barvy, co jsme měly doma.

Když se to slouplo, zůstaly nám krásné ostré okraje podkladu

Někdy touto dobou už to holku přestalo bavit, takže zdrhla k pohádkám a zbytek zůstal na mamince, která tím pádem už nemohla fotit. NA kontury jsem použila textil transfers, což byl později trochu problém, protože se rozžehlily a nezůstaly takové pěkně tenké, jak jsem plánovala, no nevadí. Taky se projevilo, že barvy už jsou dlouho nepoužívané a v některých byly takové bubliny naplněné vodou , takže nebyly až tak krycí, jak bych bývala potřebovala. No nicméně výsledek byl slavnostně předán a odsouhlasen. Teda ovace se nekonaly, ale dítě milostivě prohlásilo, že by si to teda jako vzalo na sebe do školky.

Tím jsem si myslela, že mám splněno. Jenže přes noc se to v hlavách nějak rozleželo a po ránu jsem měla tu čest se slušnou plačtivou scénou. Důvodem bylo, že ta hnusná matka si to nakreslila úplně celé úplně sama a dítě nebohé toolik chtělo barvit a nemohlo a tak teď už mne vůbec nemá rádo. No naštěstí nám zbylo ještě druhé bílé triko a modrá textil transfer, takže vyfasovala pečící papír a štětec a dala pokoj. Sušila si to fénem a pak jsem jí to nažehlila. Docela se jí podařilo, myslím.

Tak se chvilku milovali, pusinkovali samou vděčností, pak se pobili o to, kdo bude u počítače na točící židli, pan bratr jí za odměnu prokousl ruku ... no a tak je to u nás.

Pořád se něco děje.