"Mamííí, koupilas´mi ty hojivý náplasti na paty?" ptala se mě včera, 5 minut po zavírací době zdejší lékárny, moje malá prvňačka, která při nedělním bruslení pořídila pár puchýřů.

"Já na ně zapomněla. Promiň. Ale paty už se hojí, myslím, že je už ani nebudeme potřebovat."

"To teda budeme. I pan trenér na fotbale mi říkal, že mi to máš pořádně zalepit!"

"Tak jo, stavím se tam zítra a koupím je."

... ale malá prvňačka už ví, že na mě není spolehnutí, a tak si místo svlékání před večerní sprchou zalezla pod pracovní stůl a po chvíli mi vítězoslavně předložila....

... ano, upomínku. Naprosto jasnou, stručnou, výstižnou.

Ráno, před odchodem do školy ještě položila kontrolní dotaz: "Kam sis dala ten papír?" a spokojená s odpovědí, že leží na počítači, odkráčela studovat písmenko "J".

Mějte se krásně!!!!

.... a já letím pro náplasti. :-)