Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu psát tyhle řádky pod značkou „Kamča Krabička“. Že nemoc, která mi vezme dech, mi zároveň otevře dveře k novému tvoření a k malému domácímu ateliéru plnému dřeva, krabiček barev a dekorací – a že u toho bude stát i můj největší fanoušek, moje dcera Adéla. ?​

Roky jsem pracovala jako vyšetřovatelka na kriminálním oddělení. Můj svět byly spisy, detaily, stopy, příběhy druhých. Když ale do mého vlastního příběhu vstoupila sarkoidóza, musela jsem zpomalit. Tělo už nezvládalo tempo, na které bylo zvyklé, a já jsem hledala nový způsob, jak si udržet radost, energii a pocit, že ještě pořád můžu „něco dělat“.​

Tak vznikla Kamča Krabička. Nejdřív úplně nenápadně – jedna dřevěná krabička na kapesníčky, pak druhá, třetí… Z obyčejné krabice, která by jinak stála někde v koutě, se stal malý „případ“, na kterém jsem mohla pracovat: dřevo, pár barev a spousta možností, jak z něj udělat něco, co bude doma dělat radost. ✨ Můj největší fanoušek mě u toho tiše podporuje, pomáhá mi, aby se krabičky dostaly k lidem, kterým udělají radost.​

V každé krabičce je kus mojí minulosti – té „policejní“, kde se počítal každý detail – a taky kus současnosti, ve které se učím dýchat pomaleji. Každý motiv, linka i přechod barvy je pro mě malý nádech navíc. A když pak hotová krabička odejde k někomu domů, mám pocit, že se ten můj nádech trochu rozdělí i s vámi.​

Tenhle blog zakládám, abych tě vzala trochu blíž k sobě, k příběhu za krabičkami i k tomu, co není vidět na fotkách. Postupně ti chci ukazovat, jak krabičky vznikají, co mě inspiruje, jaké dny jsou lehčí a jaké těžší – a proč pro mě každá objednávka není jen číslo v systému, ale malý zázrak navíc.​

Děkuju, že čteš tyhle řádky. Pokud chceš, nahlédni i do obchůdku a třeba tam najdeš svou Kamča Krabičku – tu, která ti doma připomene, že i když je někdy dech krátký, radost si umí najít cestu. ??