Všichni chtějí být nejlepší, mít nejlepší výsledky a jinak se to ani neočekává...tohle je postoj, kam nás dnešní svět čím dál tím více tlačí...

A také je to jáma, která když některé znás pohltí tak, tak se z ní jen těžko člověk škrábe ven...
Velká očekávání sama na sebe, velká očekávání našeho okolí...ať už v té či oné oblasti.
V dnešní době úspěchu. V dnešní době, kdy je úspěch možný, padá do téhle jámy čím dál tím více lidí...
Proč? Protože jejich očekávání, nebo očekávání okolí je tak velké, nebo tak samozřejmé, že ho nikdy nemůžou splnit a nebo se zaleknou ještě před splněním a ani se do ničeho nepustí.

Do téhle jámy jsem spadla taky a už se několik let pomalu a ani nemůžu říct, že jistě hrabu ven. Cesta z jámy méněcenosti a nulového sebevědomí je velmi strmá, velmi těžká a stejně jako se do jámy člověk nedostane sám, i při cestě ven potřebuje jištění. Spoustu malých střípků a lano připnuté na sedák. Výstupky po kterých se dá lézt, jsou malé, těžké a tvořené z drobností. A aby toho nebylo málo z povrchu padají do jámy pořád malé, drobné kamínky. Kamínky, poznámky, připomínky, činny, které jsou pro lidi na povrchu neznatelné, a vůbec ne nebezpečné, ale pro člověka v jámně se tyto poznámky, činny a připomínky - malé drobné kamínky, stanou díky gravitační síle velkou zbraní, která při dopadu na hlavu lezce způsobí další rozsáhlé poškození.
Jedno platí jistě, i když je drobných výstupků dostatek, kamínků padá málo a jištění máme perfektní, vylézt musíme sami.

Jeden z mých aktuálních výstupků se nachází zde.
Zde na fleru nacházím spoustu krásných výrobků, které mě přesvědčují, že lidé stále umí vyrobit něco krásného a originálního. Většina zboží je zde krásně nafocena a vystavena, a je vidět, že je tu kopa lidí, která si dává s tímhle vším práci. Vedle toho jsem se tu vyskytla i já, se svou hrstkou obyčejných drobných šperků a těsí mne, že mezi tou záplavou zručnějších se najde i někdo komu se zalíbí i mé výrobky. I to málo, které tu dostávám, je pro mne hodně, a samotnou mne překvapilo, že jsem u této činosti zůstala a nevzdala ji hned na začátku, jen proto, že je tu banda lepších a kreativnějších lidí, než jsem já.

I když nic moc neprodám, i když tu mám jen pár obyčejných kousků, každý den sem chodím a jsem ráda, za každé srdíčko či komentář...

Tohle málo je pro mne v dnešní těžké době (kdy toho ostatního nemám moc) hodně.
Věřím, že nejsem první, ani poslední, kdo tu tento pocit zažívá...

Přeji všem, co se dostali do jámy, i když jen na malý kousek, aby nalezly ve vší té tmě nějaké málo, které v té tmě bude znamenat hodně. A aby těch malých světel klidně pomalu, ale hlavně jistě přibývalo a člověk vytrval ve všem, do čeho se pustí - ať už je to cokoli.
Přeji všem, aby se přestali bát těch malých kamínku, co padají z okraje, nasadili helmu a šplhali (možná i trochu z vesela) po strým okrajích ven ke šťastnému, sebevědomému já...

Toť konec těch pár odstavců, které neskrývají žádnou informaci, jen je v nich schována kapka emocí...
Děkuji...