Když jsem ted dělala pořádek ve svých věcech, vypadla na mě stará igelitka plná skic a návrhů, které jsem dělala ještě jako dítě a studentka,....

Tak trochu jsem si se slzou v oku zavzpomínala na dobu, kdy jsem ještě byla plná elánu, cílevědomosti, snů,neomrzelá realitou, prostě ještě dítě,....

Tyhle návrhy jsem kreslívala ještě před osmi a více léty, tak jsem je trochu oprášila a nějaké vyfotila. 

S návrhy jsem začla asi v osmi letech:), pár let poté mě šíleně chytlo háčkování a pletení a to mi zůstalo až do lońského roku, kdy jsem s tím skončila ( kvůli zdraví), dnes sedím nad razítky a šablonkami a začínám trochu jinak vnímat priority života, dřív pro mne bylo důležité, kolik za den stihnu uplést svetru, dnes už vím, že to není nejdůležitější věc na světě a například zdraví je pro mne přednější.

Nicméně, vzpomínky jsou pořád stále silné a ač si to nechci připouštět, módní sen ve mne stále žije a sama sebe se ptám, zda se k navrhování mám vrátit, alespoň částečně, co myslíte?