Miluju svého psa, můj pes se jmenuje Bea, tento měsíc má své třetí narozeniny. Je to fena a chce být všude se mnou a hlavně všude, kde si myslí, že by se mohl nacházet kus žvance. 

Ráno jsem si přečetla článek, že se psi naučili, že pohledem do očí člověka zvyšují množství hormonu oxytocinu v krvi a tím utváří podobnou vazbu, která existuje mezi matkou a dítětem či mezi milenci. Tak takhle to dělá, pometlo moje, že přes všechny rozkousané ponožky, vyhrabané koše, rozbité talíře a snězené koláče, stále ještě žije se mnou v malém bytě a že ji dokonce považuju za svého vůbec nejlepšího kámoše. Je to v tom pohledu!

Ale určitě taky díky tomu, že cokoli dělá, dělá s nadšením.

Ať spolu běžíme agility 

nebo utíká z parkuru za momentálně zajímavější zábavou.

Je to pesa rychlá, střelená, zběsilá, potřebuje si stále hrát, a tak mě přivedla na myšlenku spojit to, co baví mě s tím, co se pak bude líbit jí - ušít jí spoustu hraček, protože pro ni nejlepší hračka je nová hračka! A nejen pro ni, ale i pro ostatní psy, kteří blbnou s míči, hady i housenkami. 

A když ji den unaví, zaleze do mnou vyrobeného pelechu. Prý je v něm dobře i dalším jejim psím kámošům.

Krásný život Beo, krásné třetí narozeniny!