Každý dům ho něke skrývá, dokonce i dům ve kterém žijete prakticky celý život, myslíte si, že ho znáte od sklepa po půdu...že vás už nemůže vůůůůbec ničím překvapit. Jako dítě jsem přeci prolezla skoro každou skříň, bednu a truhlu a také učinila spousty úžasných objevů - například maminčiny šaty do tanečních ve kterých se tak báječně hrálo na princezny.

Člověk dospěje a touha hledat poklady ho opustí. Ale pak to přijde. Stojíte ve sklepě před bíle lakovanou skříní, se zvláštním pocitem, "jak je možné, že jsem ji NIKDY neotevřela?" . Tajemný zvuk vrzajících dvířek, zatuhlé šuplíky...a najednou to vidíte. Fakt tam je!!!!

Booože, plná skříň látek po babičce...originál retro vzory, wow. A nejen to - knoflíky, krajky, bavlnky, úžasná vyšívaná prostírání, ubrusy s monogramy, plátěné košilky....výbava snad po mé praprababičce.

A co teď s tím? Vyprat, vyžehlit...... Ale sakra, mě je strašně líto do nich střihnout.

Dlouho mi trvalo než jsem vzala první kousek, pomaloučku jsem se osmělovala, v třesoucích se rukách držela nůžky, až jsem to nakonec UDĚLALA....

Tak babi díky, já už ten poklad našla :-) Jen mi to trochu trvalo.