To máte tak. Někdy hlava chce, ale nestačí to. Asi to znáte. Ale pozor, nic nekalého v tom není!

Jsem totiž už třetí týden s dítětem u rodičů. To je tak, když jste na mateřské. Manžel vás naloží do auta, vyveze co nejdál od místa bydliště (u nás je to jen nějakých 700 km) a tváří se, jak se budete vy mít skvěle a on jak bude osamocen doma trpět.

Ono to chvíli i tak je. Ale ne jak byste čekali. Vy se u rodičů máte skvěle .. chvíli. Než zjistíte, že jste pořád jejich dítě, že mají pořád svoje divné zvyky, že vaše máma ukládá hrnky na kafe na totálně blbé místo a že váš táta chce kosit trávník právě ve chvíli, kdy vaše dítě konečne usnulo.

Nenechte se ale zmást! Ten týden, než vám tohle všechno dojde, je FAKT skvělý!!! Pravda je, že nad moje rodiče není!

No a manžel fakt doma osamocen trpí. Chvíli! Tak poslední dva dny bych řekla? Možná přeháním.  Jinak většinu času polihuje, libuje si v nepořádku, který kolem sebe vytvořil, nenápadně občas kopne do ponožek pohozených na zemi a večery tráví s kamarády v hospodě. Ale ano ano, na skypu vám bude tvrdit,  že nemá co jíst a že mu strašně chybíte. Je to chlap ze zlata :)

Koukám, že se mi tenhle příspěvek rozběhl úplně jiným směrem, než jsem chtěla.

Takže ..  když tak sedíte třetí týden u rodičů 700 km od vašeho domova a v podstatě nemáte co dělat, jen se starat o dítě, v hlavě vám to jen tak víří. Divoce! Nápady, obrazy, inspirace .. co byste, jak byste .. zelená nebo žlutá, sklo nebo textil. Ale nic z toho nemůžete udělat, protože to veškeré nářadíčko, barvičky, korálky a štětce JSOU V TÝ ZATRACENÝ PRAZE!!!!

A tak sedím a kreslím do svýho sešitku a těším se, až budu opět doma!