Když jsem si pořídila domů psa, věděla jsem, že si vlastně kupuji další dítě. Buldoček byl můj sen, už od mala jsem si ho přála. Tenkrát mi postel zahříval plyšový Buldok Bulda. A dnes mi ji okupuje živý bulda. Ano, moje postel je jeho postel. Ve dne, v noci, zkrátka pořád leží pes v čistých peřinář. Pelíšky vesele ignoruje. Naštěstí máme doma ještě jednoho člena. Je to britská číča a je tu vedoucí. Kam si lehne ona, tam hned touží jít i pes. A tak, když jsem začala šít pelíšky pro svoje zákazníky, došlo v naší domácnosti ke změně. Naše britská lady se uvelebila ve zkušebním vzorku, rozvalovala se a užívala si nové pohodlí. Francouzský buldozér zjistil, že je tu něco nového a potřeboval číču vyhnat. Moudřejší ustoupí a tak dáma přelehla do dalšího prototipu. Pes chvíli přemýšlel, ale nakonec ji nešel vyhánět, zůstal ve vyhřátém místě. A mezi tím já sedím u stroje, šiju nové pelechy, pozoruju to spící údolí tady u nás doma a cítím se moc šťastně a klidně. Vím, že po nějaké chvíli dojde k výměně, že testeři musí zkusit i další varianty, možná si chvíli půjdou po krku, ale pak se nakonec nějak domluví. Důležité je, že zkušební pelíšky jim už zůstali a oblíbili si je tak, že moje postel je už jenom moje :-)