U šálku čaje rozkládám krabičku s poklady. Lampa nad stolem svítí jako maják do noci. Bílý papír se chvěje nedočkavostí i očekáváním.

Čtverečky barev tiše spí. Ale jen zdánlivě. Ve skutečnosti mě volají a šeptají.

Konečně se dočkaly. Každodenním povinnostem je učiněno zadost.

Barvy žízní po vodě, stejně jako já po chvilce jen pro mě. Štětec si tančí po papíře a zanechává stopu.

Sny, radosti, dětská kouzla i trápení dostávají novou podobu. Krůčky, každodenní maličkosti. Příběh stromu přeměněného na papír.

Když maluji, jsem.