Srpnové klíčení...

semínka...jablíčka...
jabloně a malí pozorovatelé...

Když jsem bylá malá, fascinovalo mě klíčení jablečných semínek a je tomu tak dodnes. Pozorovala jsem, ve slušivých "lítacích" tepláčcích, hromádky zhnilých, scvrklých, zčernalých a nevábně vypadajících hniliček a hlavně to, co se skrývalo pod nimi na vlhké zemi. Tmavěhnědá semínka, pořád lesklá a stejná jako v čerstvém jablíčku, přesto se dala spatřit drobná změna...malý klíček.
Nemohla jsem uvěřit, že z toho maličkého, tmavého nic může vyrůst strom. Z tak nepatrné maličkosti, drobného semínka, které mi babička Alžběta dávala ze svého jablíčka a opěvovala ho jako koncentrované zdraví, malý zázrak...doporučovala jíst jablečná semínka v hojné míře. Měly typickou a nezamněnitelnou chuť v podstatě mi nechutnaly, no ale když v nich byla ta síla...
Jen mě zaráželo, jak děda Rudolf zjevně nedbal dobrých rad a plival semínka kolem sebe, ať byl venku nebo v bytě... asi nepotřeboval tolik síly. :)
Došla jsem tehdy k závěru, že strom se přece musí víc podobat stromu i ve svém ranném vývoji...

Až na naší zahradě, na které jsou dodnes veliké a štědré jabloně, jsem poznala, že i ta veliká jabloň v jejichž větvích jsem trávila dlouhé hodiny a ze které jsme střepávali stovky kilogramů jablek na moštování, i tato jabloň vyrostla z malinkého semínka.

Semínko je totiž miminko stromu, ať to klidně zní infantilně... tak malinké, bezbranné a přesto silné,  životaschopné...

Taky proto, že ve mě vzklíčily dva malé "klíčky", je srpen v kalendáři věnovaný dětem... Moje malé jablůňky rostou zdravě a rovně, překvapují mě svou silou a zralostí i něhou a zranitelností, doufám že vyrostu v silné a plodné bytosti, budou umět dávat ze sebe to dobré a zůstanou rovné...Věřím, že je necháme hluboce zakořenit a dáme jim dostatek svobody, slunce a lásky, aby měly širokou korunu...
Pro všechny malé klíčky a jablůňky je tento obrázek...

Tak vidím klíčení já...přidávám pár jablíčkových, ilustračně vnadících fotek :), na celý obrázek si počkejte :)
 
Děkuji Lindart, že jsi připravila půdu, zasela semínko nápadu a nechala vzklíčit tento projekt...děkuji za příležitost k setkání s úžasnými autory, jejich světem... taky všem kteří se těší a umí potšit milými slovy...

Kosí sestra Lucie

Zítra se společně těšme na září v podání Lindart...