Aneb Koralinčino devítiměsiční ohlédnutí a co z toho nakonec bylo.

Když se psal den 16.3.09 a já trochu nervozně prosila lékárníka o těhotenský test, bylo mi tak všelijak a v kloubech i ve vzduchu jsem cítila, že k nám přiletí klokan. Potřetí.

Přestože jsme o velké rodině doma mluvili ve všech pádech, pohled na výsledek testu mě vůbec nepotěšil. No to nám to jaro pěkně začíná!!

Tělo i duch se zachovali prachsprostě sobecky a zdálo se, že se mi rozsypává spokojený úhledný domeček z karet.

Bylo mi úzko z toho, že mi zase bude několik měsíců hrozně zle, že mi zase tělo nabere olbřímých rozměrů, že se zase budu zcela nepřitažlivě valit jako sud, zatímco ostatní dívky a ženy budou ladné jako laně.

No a koneckonců, co si budem nalhávat, ani myšlenka na samotný porod ve mně nevzbuzovala nic radostného a nač bych se mohla těšit. Zkrátka pocity nevítané a nežádoucí.

A tak ve mně začal dlouhodobý proces smiřování se s novým stavem a faktem, že sotva jsem vypiplala druhorozeného, stane se z něj náš prostřední.

Když jsme nakonec zjistili, že ani tentokrát nebudeme vítat v rodině holčičku, dceru, ale pod svým srdcem nosím dalšího chlapa, syna, přibylo chvilkové zklamání. To se mi ale podařilo brzy zapudit, protože jsem nechtěla, aby to naše životní překvapení mělo pocit, že není vítáno. Zdraví především, maminko Koralinková.

No a tak šel čas, až dokvačil ke dni Dé. Ten DEN 23.11.09 byl ukvapeným, svižným, krkolomným, drobnými komplikacemi protnutým a bolestivým dopolednem. A pak se v 11,05 hod narodil syn Jan.

Byla to láska na první pohled. Tedy co se mne týče. Nebyl to ani uzlíček, spíš kus miminka o váze 3980 g a 52 cm. Ale můůůůůůůůůůůj. Chápete! 

Nemohla jsem se do syta nadýchat té čerstvé miminkovské vůně a když jsme ve čtvrtek dorazili oba domů, zistila jsem, že mě v obklopení mých dětí naprosto pohltila vlna silného uspokojení a pýchy. Jsem máma tří synů! Spokojená, šťastná a nabitá novou energií.

A tak jako jsem si přála před dvěma roky, přeji si i teď ... synky ať zdraví provází, jsou z nich slušní chlapíci a sobě pak v životě přáteli a vzájemnou oporou.

... aha, pardon, tak ještě jednou a lépe

... Adámek ............... Kája ...

a nejmladší z rodu Pechanů ... Jan, Janíček, Honzík

A já se budu těšit, až do našeho domu vstoupí dcery ... životní lásky a ženy mých synů. Šťastnou volbu, kluci!