Tak se mi zase jednou, po dlouhé době, zastesklo po psaní. Celé to začalo celkem nenápadně o letošních vánocích. Vlastně ještě mnohem dřív, už v říjnu. To má moje milovaná saň narozeniny a jejího švagra, mého bratra, napadlo věnovat jí elektronickou čtečku, známý kindle. Časem se spolu, holky, docela sžily. Žena si čtečku bere všude s sebou a tahá ji zabalenou v igeliťáku, aby nedošla nějaké úhony. A pak přišly Vánoce. Na Štěpána sedím v křesle a jsem celý nervózní, protože nějak nedokážu sedět a nic nedělat. Když jsem si postěžoval, že nemám do čeho píchnout, dostal jsem několik neodolatelných nabídek na různé domácí práce: "Mohl bys třeba vyluxovat, ..." Bylo jich nejspíš ještě víc, ale včas jsem vypnul a tvářil se zarputile. To se raději budu nudit. "... obal na tu čtečku." Dědeček míval selektivní hluchotu. Slyšel to, co chtěl a zásadně pak to, co neměl. Vypadá to, že se to dostavuje samo s věkem a funguje to docela spolehlivě.

Obal na čtečku! No jasně. Konečně dojde uplatnění některá z kůží, které jsem si nakoupil loni při exkurzi v koželužně v Solnici. Žena se v nich začala přehrabovat a já mezitím špekuloval, jak bych takový futrál na kindle poskládal. Nejen, že jsem to vymyslel, ale přišel jsem i na to, že bych ho mohl ozdobit nějakou pěknou plastikou, aby to bylo něco extra, co jen tak někdo nemá. Když jsme ti Havránci, tak by to chtělo nejspíš havrana. Sedl jsem k počítači a chvíli hledal nějakou použitelnou fotku. V okamžiku, když jsem měl vybráno a hlavu havrana vystřiženou z fotky, ozval se z hromady kůží jásot mé ženy. Konečně našla tu správnou, jemňoučkou, příjemně šedou. A já se pustil do práce. Výsledek se brzy dostavil, posuďte sami...

Nevím jak Vám, ale mě ten havran moc jako havran nepřijde. Tak jsem nakonec tenhle výtvor označil za ptáka noha a okamžitě se pustil do dalších pokusů.

Seděl jsem u počítače a hledal nějaké podařené obrázky, které bych mohl použít. Narazil jsem na spoustu úžasných, které s drobnými úpravami půjdou přetavit do plastiky bez vážnějších problémů. A tak došlo na růži...

Je to krásný jemný vzorek. Na fotce to skoro není vidět. A tak jsem si řekl, že to chce něco výraznějšího. Našel jsem krásný piktogram slečny s rozevlátými vlasy. To je ono. Hned jsem se do ní pustil a mezi prací jsem se chlubil v různých klubech, jaké úžasné desky umím vyrobit.

A najednou to přišlo! Dotaz jak taková plastika vzniká. Je to děsně jednoduché , řekl jsem na to. To vezmeš obrázek, vyřežeš ho z lepenky, nalepíš na desky a je to. Jenže ono to jednoduše zní, ovšem ve skutečnosti je to pěkná makačka. A protože jsem měl dívku s vlasem medovým už skoro hotovou...

... nezbylo mi, než se pustit do dalších desek. Zde se opět patří poděkovat mé milované sani za zapůjčení kuchyně, coby provizorní dílny, za výběr námětu, který bude realizován, a za fotodokumentaci celého procesu. Pojďme se tedy podívat, jak taková plastika, krok za krokem, vzniká. Obdržel jsem krásného motýlka, kterého jsem vytiskl v požadované velikosti a nalepil jej na kus lepenky. Nůžkami jsem pak vystřihl hlavní obrysy, chopil se skalpelu a řezal a řezal a řezal...

Také je potřeba si ujasnit, z kolika vrstev bude výsledná plastika sestávat. Já přidal jednu vrstvu a to jen proto, abych zvýraznil tělo motýla. Takže ještě jednou nůžky a skalpel a vyříznout si kousek tělíčka pro druhou vrstvu. Tak to by bylo a teď rozdělat klíh. Mí čtenáři vědí, jak to s klihem u nás doma je. A představte si, že moje milovaná saň je tak zaujata skládáním puzzle od Jéžíška, že než stačila vznést protest, byl klíh uvařený a lepení bylo v plném proudu. Po důkladném zatvrdnutí klihu přišlo na řadu jemné domodelování plastiky - seřezání hran, zvýraznění oddělení hrudi a zadečku a celá řada dalších detailů. Už to vypadá dobře, ale je to poněkud rozhárané a neučesané. Je potřeba celý obrazec pěkně vyhladit. Takže znovu natřít klihem...

...ovšem tentokrát nenechat zaschnout. Je čas na knihařskou kostku, kterou se vše, dokud je papír mírně rozměklý klihem, dokonale začistí a vyhladí. Teprve pak se nechá vše důkladně vytvrdnout. Nyní by správně měl přijít na řadu ještě smirek, kterým je potřeba celý povrch dokonale vyhladit. Jelikož pracuji se semišem, není to nutné. V něm se totiž drobné povrchové nerovnosti ztratí. Pokud by byl ale potah z hladké kůže, je to nezbytné. Každý drobný hrbolek by byl vidět, takže precizní a trpělivá práce se vyplatí.

Čistě teoreticky by si měl člověk schovat vše, co odřezal, aby to mohl použít jako negativní matrici, pro zatížení plastiky po potažení kůží. Já jsem si to zjednodušil a používám třícentimetrový molitan, který po důkladném stisknutí v improvizovaném lisu bezezbytku přilne k plastice a zajistí její dokonalé přilepení k deskám.

Pak už stačí jen nějaký čas počkat, až desky pořádně proschnout a s napětím lis otevřít.

Než jsem to všechno stačil sepsat je už zítra. Takže zveřejňuji blog, vypínám počítač a hurá do pelecha. Zítra naleznete hotový kindlefutrál mezi mým zbožím. Dobrou noc...