Příběh dřevěných malovaných knoflíků je docela prozaický.

Knoflíkové povídání začnu konstatováním, že jsem ideální recyklátor - je mi líto vyhodit věci, které by se ještě na něco mohly hodit.

Když jsem začala s prvními pokusy o plstění, přiznala se moje maminka, že se jí podařilo omylem při praní splstit  krásně barevnou vlněnou vestu, která  proto měla před sebou kariéru leštiče parket. Jenže ručně pletená vesta přímo vybízela k znovuoživení. Třešničkou na dortu se u zamýšleného modelu měl stát ozdobný knoflík. Po zkušenostech s originálními keramickými, kterým stačilo jemné ťuknutí k likvidaci, dostala jsem nápad vytvořit si vlastní knoflíky z materiálu trvanlivějšího a přitom lehce dostupného. Bylo to v době, kdy ovocné stromy na naší zahradě potřebovaly prořezat. A nápad na akvarelem malované dřevěné knoflíky byl na světě !

Vytvoření toho prvního se mi zalíbilo natolik, že jsem se pustila do dalších.

Jejich použití je sice poněkud omezené - hodí se na "hrubší" pleteniny rustikálního vzhledu, ale mohly by ozdobit i leckterou tašku, košík a podobně.

Originální knoflíky také mohou z obyčejného svetru vykouzlit jedinečný model .

Takovéto knoflíky ale mají přece jen jednu chybu - oproti keramickým, kterým mohou konkurovat svou nerozbitností - stráví při svém vzniku příliš dlouhou dobu v lidské ruce. 
Počítejte se mnou : musí se pilou nařezat na příslušně tenká kolečka, musí se nožem oloupat kůra,  musí se rašplí obrousit na hrubo, musí se vrtačkou vyvrtat dirky, musí se (docela dlouho) smirkovým papírem brousit do hladka, musí se vodovými barvami namalovat, musí se nalakovat lakem se včelím voskem a nakonec se musí vyleštit flanelovým hadříkem.
Nemohou proto keramickým knoflíkům konkurovat v ceně.
Ale pokud jste dobře četli, může si je udělat úplně každý, kdo má dostatek volného času  :-D