Mám kočku. Teda vlastně Kocourka. Když jsem si pro něj na jaře byla a vybírala mezi ním a jeho "bratrem", vyhrál ON. Seděl tiše v krabici...nechal se pohladit, nekňoural.....krásný klidný sladký koťátko...Vydržel to divadlo hrát  do druhýho dne. :-)

Už se zase pomalu...zaplaťpánbů....uklidňije. Teď už dětem kvůli němu nemusímmýt ruce v Jodisolu, nikdo se nevyptává, do krerýho roští jsem spadla a už si i zvyká, že u oběda s náma z talířů vážně jíst nesmí.  No,vlastně nejmenší Vikina by mohla povídat// kdyby to teda už uměla// jaký to je, když  jí třikrát za noc chodí okusovat nohy...:-))..a ona ho ráno " za odměnu" nechá dopít hrnek kakaa..:-))...

Ale to jsem vlastně psát ani nechtěla.....chtěla jsem Vám ho ukázat..:-)).... Našel si novou zábavu.....je línej chodit ven a tak si našel "posed" . Náš barák je poslední v dědině..a rozhled je opravdu nádhernej...a za ten týden co tam Kocourek leze už na něj mávají děcka a bábiny na procházkách...:-)

Takže tady je....:-)....