Není to jen scrapbookové album, je to příběh o tom, jak se naše rodina rozrostla o chlupaté obyvatele...

Začalo to koťátkem - britským stříbrným krátkosrstým kocourkem Benjaminem, ze kterého se po pár měsících vyklubala dlouhosrstá čokoládová kočička jménem Benji.

K ní přibyla kamarádka na hraní modrooká Tyruška. Vzala jsem si jí z útulku v Praze jako 7 měsíční definitivní kočičku. Milovala teplo, takže ležela buď na topení, před krbem nebo na víku akvaria, kde hřála alespoň zářivka.

Časem se stalo, že na procházce s Johankou jsme uprostřed pole našli malého 4 měsíčního kocourka, který měl porouchanou přední nožičku. Byl tak mazlivý a odřený, že jsme ho nechali ošetřit a na chvíli mu dali domov, než se nenajde někdo, kdo by se ho ujal... a tak se naše kočičí rodina rozrostla na 3. Joffrey už zůstal, jen nožičky mu zůstaly taky jen 3. A Tyruška mu byla náhradní mámou, starala se o jěho kožíšek a jeho blaho. 

Jednou jsme Tyrušku našli u domu. Opustila oba svoje kamarády a naší velkou smečku. Byla to ztráta člena rodiny a často vzpomínáme na kousky, co spolu s Joffíkem prováděli..

Nedlouho potom co odešla, se u domu začal objevovat pohublý a nemocný mourovatý kocourek. Nejdřív jsme mu dávali jídlo ven, a když jsme získali jeho důvěru, začali jsme ho uzdravovat. V létě se naučil chodit krást jídlo z terasy Benji a Joffreymu a tak jsme se ujali dalšího bezdomovce. Teď je z něj dobře živený a věčně hladový mourek, který se jde občas podívat ven, jestli je tam všechno jako dřív. A protože přišel odnikud, dostal jméno Monte Christo.

Bez našich kočičích obyvatel si už nedokážu život představit. Někdo říká, že 3 kočky jsou moc, ale ono je vlastně jedno, jestli je jedna nebo 3. Sledovat jejich hru, je skvělá zábava místo televize a mám větší pravděpodobnost, že se alespoň jedna potvora bude chtít mazlit :-).