Je teplá červnová noc roku 2004, půl hodiny po půlnoci... Budí mě telefon, volá ségra. Je v centru Pardubic s malinkatým koťátkem, nechci ho? 

S kamarádkou zachránily asi dvouměsíční koťátko, které v centru "velkoměsta" utíkalo čtyřem lasičkám. A koťátko je ještě ke všemu modré, to se u nalezenců jen tak nevidí! Kotě v hrůze vlítlo pod auto a tam vyskočilo do motoru, odkud ji ségra s kámoškou vytáhly. Čičinka dostala v nejbližší hospodě tři smetánky do kafe, na mezizastávce u naší mámy pak trochu krmení z konzervy a jméno Adélka neboli Deli - a byla naše. 

V následujících měsících a letech z ní vyrostla krásná kočičí slečna, ale ani jí se nevyhnulo těžší období.

Stalo se v listopadu 2007: ráno Delinka ležela dost divně a nechtělo se jí vstávat. Bylo to tak divný, že jsem se snažila ji zvednout, ale to odmítla. Okamžitě jsme mazali na veterinu. Následovaly rozbory krve a rentgen, ale zdálo se, že je vše v pořádku. Dostala infuzi na zavodnění, protože nepila a byla dehydratovaná. Nafasovali jsme prášky, tuším že antibiotika, a na kontrolu že máme přijet, jen kdyby něco. Jenže druhý den jsem tam s ní byla znovu - zjistila jsem, že má v moči krev. Další rentgen a teď i ultrazvuk - zase nic. Ze všeho nejvíc se zdálo, že si musela nějak narazit záda. Na kapačku jsem ji vozila ještě další tři dny, kvůli pohmožděným ledvinám paní doktorka změnila medikaci. Po týdnu se Delinka dala jakž takž dohromady a pak už se postarala příroda. Teď už je to zase čiperka a nikdo by na ní nic nepoznal. A je to naše krasavice!

Momentálně je její nejoblíbenější spací místo na polštáři vedle mě. Lehnu si a za chvilku je tam, stočí se do klubíčka a celou noc se ani nehne. Ráno se přitulí, vyvalí se na záda, nechá se podrbat na bříšku a u toho se pořádně protáhne - a pak pěkně spolu vstaneme :-) 

Si kočka, si kočka, si kočka
a perfektne urobená,
si krajšia než obloha nočná
než modlitba na kolenách