Maruška je jediná kočka, která se narodila přímo u nás, a to 15. května 2001. Její mamka, tříbarevná Vendulka, měla taky zajímavý příběh, o tom zase někdy jindy. Dnes jen řeknu, že jinak se nikdy nestalo, abychom měli doma koťata; všechny moje kočičky a kocouři jsou kastrovaní.

Už se ale stalo, a navíc Vendulka musela během těhotenství brát antibiotika, když si přeřízla šlachy na noze o nějaký střep. To byla asi ta hlavní příčina toho, že se narodila koťátka v ne moc dobré kondici. Jedno ani nezačalo pít, druhé hned druhý den vyřadila paní doktorka, které jsem je ukázala - zdálo se mi vážně divné, jak pokroucené mělo pacičky.

Tak nám zbylo jedno mourovaté koťátko. Říkala jsem synkovi, že bychom měli vymyslet univerzální jméno, kdybychom neodhadli správně pohlaví... V jeho téměř čtyřleté hlavičce se jako správná varianta vyklubalo jméno Maruš. Takže nějakou dobu to byl ten Maruš, ale poměrně rychle bylo jasné, že je to Mařenka.

Už po narození bylo jasné, že ani ona nezůstala ušetřena špatnému vlivu prášků, které zachránily život její mamince. Krátký, neohebný a zkroucený ocásek ale krásnému koťátku s velkýma očima nijak neubral na roztomilosti. Jak rostla, bylo zřejmé, že i konec páteře je trochu jinak formovaný. Ale rozhodně ji to nijak neomezuje, a ať vzpomínám jak chci, myslím, že nikdy nebyla nemocná. A to už jí táhne na devátý rok, takže postupně dostala z legrace přezdívku - je to naše Mařenka Stařenka.

Já mám ale od začátku podezření, že postižení není jen fyzické. Myslíte, že může být kočka mentálně retardovaná? Já jsem přesvědčená, že Maruška je pořád velké koťátko, že to zanechalo stopy i na její psychice. Myslím to ale naprosto pozitivně - můžou-li mít kočky starosti, tak Mařenka je rozhodně nemá. V lidském životě bych ji viděla jako sice mentálně zaostalou, ale přešťastnou veselou holku, která možná nevypadá jako ostatní, ale je schopna se o sebe postarat, pracuje asi v nějaké chráněné dílně, protože se tam cítí líp :-)  a nedělá si žádné problémy.

Mařenka je vděčná, milá a ráda se mazlí. Své přední packy používá tak často jako ruce, až se to zdá jako samozřejmost. Nikdy, ani za koťátka, s ní nebyly problémy, že by byla nečistotná nebo zlobivá. Má stále veliká kukadla, jako zamlada - a umí si i myšku ulovit, když na to přijde! Jediný problém, na který si vzpomínám, byl snad po kastraci, kdy si dokázala každý trychtýř sundat a podařilo se jí si otevřít ránu tak dokonale, že jsme museli zpátky na veterinu, aby jí paní doktorka vrátila zpátky něco, co tou dírou vylezlo ;-)

Někdy kočky zapomenou na rodinné vazby. Ale Mařenka se s maminkou kamarádila pořád - a dokonce ji chudinku přežila.