Na podzim roku 2004 jsme s mamkou a ségrou brouzdaly po výstavě opuštěných koček, kam jsme šly jen tak pokochat kočičkami. Byly jsme tam hned od začátku, takže sestřička byla shodou okolností svědkem okamžiku, kdy do jedné z klecí vypouštěli nádherného modrého skorobriťáka. Vidět něco takového mezi opuštěnými kočkami není tak běžné. A ačkoli ona tou dobou bydlela v garsonce a zrovna přestěhovala své kočky na neurčitou dobu ke mně, prostě si ho okamžitě vzala - aby mi ho následně hned dala.

Vyslechly jsme jen pár informací - Johna už si jednou z útulku někdo vzal. Ale vrátili ho, protože moc jedl. No když jsme tohle slyšely, podívaly jsme se po sobě a poklepaly si na čelo, co to jako má znamenat...

Tady je John hned po příjezdu z útulku - jídlo ho přesvědčilo, že tady bude dobře...

Po pěti letech soužití s Johnem mohu potvrdit, že naprosto chápu, že ho nějaká slabší povaha nezvládla. U nás se téměř okamžitě zabydlel a zmapoval nejdůležitější místa, mezi něž patří linka, kuchyňský stůl, lednice, špajz. V tomto prostoru bývá nejčastěji, prakticky se jinde nevyskytuje. Kočičí jídlo samozřejmě jí, ale nijak víc nebo překotněji než ostatní. Ovšem jakmile získá dojem, že by mohl dostat něco navíc, případně zjistí, že někdo si snad dovolil něco konzumovat a nepodělil se s ním, to se mu rozšíří zorničky, odhazuje veškerou důstojnost a dělá všechno proto, aby taky ochutnal. Loudění u linky s natahováním nahoru, to je klasika. Vytrvale loudí, jakmile má sebemenší podezření že to, co nevidí, je jídlo. Je pak schopen si vítězoslavně vzít nabídnutý kousek cibule a zmizet s ním před ostatními, aby teprve po chvíli uznal, že tohle tedy skutečně jíst nebude. 

Nicméně pokud si dáte pomeranč, sušenku, buchtu nebo jakýkoli oběd, a podlehnete jeho nátlaku, on opravdu ochutná a něco z toho zbaští :)

Může se vám stát, že sedíte na křesle a nesete k ústům rohlík se salámem... a najednou ňaf, na rameni vám přistane pětikilový kocour a kousne si místo vás! Když přinesu domů nákup, jsou u nás dva, kteří reagují na šustění igelitových hypermarketových tašek. Můj muž a John. Oba přisviští bůhví odkud, oba se na tašky vrhají a hledají to nejlepší. Párkrát jsem udělala tu chybu, že jsem tašky hodila na stůl a pelášila na záchod... John dokáže ve třech taškách na první pokus najít to nejlepší maso, salám (resp. pokud je tam gothaj a šunka, jistě vybere šunku) nebo třeba játrovku; jedním pohybem proškrábne igelit, vytáhne balíček a sviští s ním kočičími dvířky do sklepa. Odtamtud sice vede cesta ven, ale jak jsem zjistila, většina kořisti se dál nedostane. Usuzuju tak z několika igelitů se samolepkami z obchodu, které jsem při úklidu ve sklepě našla. A to nemluvím o odpadcích. Pokud vyhodím tácek od masa nebo papír od salámu, je na čase koš vynést a rozhodně ho nenechávat s Johnem o samotě přes noc. Jednou jsem mu už tahala z krku šlupku od svlíkacích párků...

Dalším místem, odkud by podle Johnova názoru měly neustále vypadávat dobroty, je lednice. Takže standardní obrázek z naší kuchyně je ten, když Milan otevře lednici a prohlíží si obsah (to teda taky nevím, proč to dělá), zatímco u nohou mu stojí John na zadních, zatímco předními hrabe na mrazák. To se bohužel nedá vyfotit, na fotce to vypadá že je jen opřený. Ale jeho přední pacičky jedou a hrabou a hrabou, jako by už někdy něco vyhrabal...

A ještě jedna příhoda za všechny. Byl listopad, venku sychravo, sobota, jedenáct hodin večer. Klobu něco do počítače, dům je ztichlý.. a najednou z chodby slyším, jak kočky vrčí. Obvykle taková situace znamená, že jedna si přinesla domů myš, ostatní čekají, jestli ji neupustí, a všechny na sebe vrčí. A protože myš doma nechci, vyskočila jsem se slovy "Hele, koukej s tím vypadnout - nebo to pusť a dej mi to!" A najednou si v chodbě hledíme z očí do očí s Johnem, který právě přišel z venku a má v tlamě - dvě spojené nožičky párků! Okamžitě uposlechl mého rozkazu - odkráčel si to sníst ven. Kde to dokázal sehnat, fakt nevím. Asi má dohodu s řezníkem Špejlíkem. A od té doby jsem si několikrát všimla, že když přišel zvenku domů... voněl udírnou! Doufám, že si ho někdo za tu zlodějinu nevyudí :-)

Od jídla ho neodradí ani psi :-) pravda, tihle jsou ještě kapesní...