S modrou kočkou a zeleným psounem to nebylo jen tak.

Oni si totiž poslední dobou dělali co chtěli a ne.poslouchali. Tak jim Cu řekla, že na ně prozradí, jak je Cu stvořila. To oni se pak oba zalekli, až z toho zezelena.modro.skoroaž.zrůžovali! Ale ještě před tím, než tak zchameleonovali, byli oba jen kous.íčkové v řadě jiných kousíčků v papírové krabici...

Ona si totiž Cu ráda jen tak kreslí. A pak se sama nestačí divit, co to vzniklo a jak se to na ni tváří... A když se jí to "To" zdá, že by to mohlo za něco stát a Cu po.radovat, zaraduje se. A naskenuje "to".

A pak ve foto.šopu různě přendává psouna na kocourku a obráceně, umazává a přidává a pak z toho je něco jako kočkopes na koze jel. A může se tisknout, stříhat, řezat, papírovat, lepit, barvit, muchlat...

A to ještě když byli kamarádkové hodní, nemuseli se modřit ani červenat. Bylo s nimi veselo, kamarádili se společně a mezi sebou, nikdo na nikoho nevrčel ani nefuněl, běžně se vozili pořád dokola a rádi se mezi sebou setkávali. Jenže! Tu pak jeden zafuněl, druhý zabzučel, málem si okousali uši navzájem a už to nešlo takhle dál. Tak je Cu musela ale už opravdu oddělit, dočista rozpůlit a ono to pomohlo! Sice jsou z toho trošku nažloutlí, ale už se na sebe nefuní a zuby cení jen tak "na oko".

a jak to bylo/bude dál?