Kočky sem tam něco uloví. Je poměrně známá věc, že si to často přinesou domů. Lépe řečeno, přinesou to ukázat domů nám...

Takhle Bětuška kdysi přinesla domů ptáčka. Bylo mi ho líto, ale na druhou stranu, holt se nechal chytit. Když vidím Bětuščinu tlamajznu, není se snad ani čemu divit...

Ptáčků jsme měli takhle donesených doma víc, různých druhů a barev.. Někdy úlovek poznám jen podle toho, že je doma podestláno peřím. Nezbývají ani nožičky, ani zobáček, vše se spotřebuje.

Kočky samozřejmě loví i myšky. Ty obvykle přinesou domů živé a hrají společenskou hru pro 2 až 9 hráčů - Chyť si myšku! Když je to omrzí, ne vždy myšku zlikvidují. Tak jsme měli párkrát doma myš a kočky zároveň. Myš je přestala bavit a využila příležitosti pro únik za linku. Několik dnů jsem ji tam slyšela chroupat, říkala jsem jí myška adrenalinovka. Protože žít v domě s devíti kočkami, to musí pro myš být skutečně adrenalinový sport. Potom myška zmizla - jestli našla cestu ven nebo ji objevil některý z původních hráčů, to neumím říct :-)

Jednou, ještě v minulém domku, jsem objevila něco, k čemu jsem si domyslela následující story - kočky přitáhly domů myšku a honily ji po domě. Kočky rozesmáté skákají tam a zpátky, myška na smrt vyděšená kličkuje a uhýbá... zahnaly ji do kouta, tedy lépe řečeno na záchod. A myška, tváří v tvář smrti zakousnutím, volila sebevraždu utopením - a skočila do mísy. No jak jinak si vysvětlit, že jsem po příchodu z práce našla myš v záchodě?

A jednou na Velikonoce Toníček přinesl domů - malého zajíčka. Asi velikonočního.. Jenže ten už na tom byl poměrně dost špatně. Na druhou stranu, nebylo to něco tak malého, jako je myška, a já stála před vážným dilematem - tomu zajíčkovi už skutečně nebylo pomoci. Ale hodit ho jen tak ven a pak myslet na to, jak dlouho ještě.. fuj. Zajíček sotva dýchal, ale choulil se v rohu a čekal, co bude. Nemějte mi to za zlé, ale já prostě věděla, že je potřeba to ukončit. Nikdy bych nedokázala mu ublížit vlastnoručně. Tak jsem vybrala největšího lovce - právě Bětušku, kterou jsme už viděli ulovit ptáčka - a sjednaly jsme smlouvu. "Bětuško, já ti toho zajíčka dám, když mi slíbíš, že mu zařídíš rychlou a pokud možno humánní eutanazii." Šly jsme spolu na zahradu, vypadala že fakt ví, o co jde. Dala jsem jí zajíčka.. no nebudu zacházet do podrobností, ale podle zvuku splnila svou část dohody okamžitě. Pak s ním odcválala do polí...

A abych dnes neskončila takovou morbidní příhodou, tak ještě jinak o mé "schopnosti" (ne)ublížit zvířátku. Moje první setkání s myší v domě proběhlo kdysi dávno, kdy jsme měli snad jen jednoho kocoura. Zjistila jsem, že tvrdé housky, uskladněné vedle odpadkového koše a schraňované tam pro králíky, jsou ohlodané.. Rychle jsem objevila další příznaky, jako jsou hovínka a podezřelé chrupkání za linkou. Čekala jsem tak dlouho, až se mi je podařilo uvidět - malá myška s ještě menší myškou se krmily houskou, přišly mi vážně roztomilé. Kocour byl k ničemu, tak jsem jim tam dala housku speciálně pro ně a ostatní jsem uklidila. Ale mít v domě myši přišlo divné i mně. Tak jsem se vydala do zahrádkářských potřeb a dlouho jsem si s pastičkou v ruce představovala, co všechno se té myši stane... Viděl mě pan prodavač a asi pochopil, až se mu mě zželelo: "Podívejte, ještě máme takovou klecovou pastičku, tam myška vleze a už nemůže ven - ale zůstane naživu!" No to bylo něco pro mě. Milan sice nechápal, ale já jim do klece podstrojovala, aby se už už chytly. Nakonec to bylo - jak jinak - na housku. A obě najednou. Hurá! Jenže v tu ránu vyvstal jiný problém - co já teď se dvěma chycenými myškami budu dělat? Vyšla jsem před dům, brankou ven na chodník. Došla jsem o pár desítek metrů dál, na křižovatku. Tady bych je mohla pustit, to už by se asi nevrátily.. jenže.. co když je přejede auto! Tak to ne. Obrátila jsem se a vykračovala jsem si to na druhou stranu, až na konec vesnice. Tam jsem vyšla na pole a šla ještě pěkný kousek, dál od vesnice. Ještě jsem jim dala ponaučení do života, aby se od lidských příbytků držely dál, a vypustila jsem je... ehm, řekla jsem už, že bylo deset večer? :-) jestli mě někdo viděl, myslel si jistě svoje, jak tak kráčím vesnicí s myší klíckou. A jestli neumřely, žjí tam na tom poli dodnes :-)))