Kdykoli vystavím nový míček, často dostávám dotaz: „A k čemu ty míčky vlastně jsou?“
Rozhodla jsem se proto konečně sepsat celý náš příběh.

Když jsem na mateřské začínala šít, byl pro mě každý metr látky cenný jako poklad. A představa, že vyhodím jediný centimetr, mě doslova bolela. Tak jsem šila pořád dál, dokud látka jen trochu dovolila, a přemýšlela, co ještě z toho nejmenšího kousku vytvořit. Až jsem narazila na Montessori japonské míčky.

A tam to začalo. Míčky se staly dárkem pro všechny děti kolem nás a byl to krásný win–win. Já využila i ty nejmenší zbytky látek a ostatním udělaly míčky radost.

První „aha“ moment

Jednoho dne za mnou přišla moje nejlepší kamarádka Kačka a zeptala se:
„Proč ty míčky nemáš na fleru? Chtěla jsem je ukázat kamarádkám, ale u tebe není ani jeden!“

Tak jsem jí dala nůžky, látky, šablonku a posadila ji vedle sebe. Ať pochopí.
Protože… tohle je opravdu neprodejné.

Materiál je levný — pár korun za látku a výplň. Ale to, co je nedocenitelné, je pracnost a čas. Každý míček má dvanáct „pusinek“, jak jim pracovně říkáme. Každou jednu pečlivě kontroluji, aby šev vydržel dětské ruce na 100 %. Na jednom míčku strávíme s Kačkou dohromady asi dvě hodiny práce.

Náš rituál tvoření

A přesto je šijeme dál. Milujeme ten čas spolu — povídáme si, ladíme látky a s láskou tvoříme. Kačka má úžasný cit pro barvy a kombinace, které prostě ladí. Každý míček navíc během té doby dostane vlastní přezdívku, která se často stane i oficiálním jménem v e-shopu.

Do našich míčků vkládám i poslední malé kousky látek, ze kterých šiju oblečení našim dětem. Je to moje forma udržitelnosti — zero waste produkt, který má smysl.

K čemu jsou ty míčky?

• jsou to hračky

• Montessori hmatové pomůcky

• skvělý antistresový pomocník

• podporují senzomotoriku

• tiše cinkají díky všité rolničce

• jsou měkké, lehké a uklidňující

A upřímně? Nejsou jen pro děti. Sama po něm sahám při meetingu v práci. Jeden mám na stole a drtím ho v ruce místo klikání propiskou. A večer na gauči si s ním „hraju“ raději než bych sáhla po skleničce vína.

Test babičky 

Vyzkoušela ho i naše velmi stará a nemocná babička. I když už nemluví, míček ráda drží v rukou a snaží se oddělit jednotlivé pusinky, aby zjistila, co je uvnitř.
A míček obstál! Po roce silového hraní povolilo jen pár stehů v rozích — nic, co by nevyřešila jehla a pár minut času.

Závěrem 

Naše míčky jsou pro mě víc než produkt.
Jsou to všechny mé ušité projekty, všechny zbytky látek, všechny příběhy a všechny ty chvíle, které s Kačkou během šití sdílíme. 

A vy jste mi dokázali, že nejsou neprodejné. Našly si své místo u lidí, kteří ocení ruční práci a čas investovaný do něčeho originálního a s příběhem. Děkuji za to!