První ráno v Krakowě hned po snídani jsme svižným krokem vyrazili k Jagellonské univerzitě, abychom předběhli všechny ty turisty, kteří se začali trousit z autobusů zastavujících před branami starého centra. I přestože jsme se zdrželi u stánku s obwarzanki, což jsou výborné tradiční krakowskké preclíky, které nestojí víc než deset korun a které najdete na každém krakowském rohu, jsme v pomyslném závodě s turisty dorazili ke collegium Maius jako první a tak bez turistických davů, které se na nádvoří univerzity do hodiny vytvořili, se nám podařilo stihnout anglickou prohlídku.

Collegium Maius je nejstarší částí Jagellonské univerzity, která byla založena v roce 1364, takže je hned po Karlově univerzitě nejstarší univerzitou ve střední Evropě.

V rámci prohlídky jsme viděli jak glóbus s prvním vyobrazením severní Ameriky, tak i astronomické přístroje, které používal Mikuláš Koperník, když na Jagellonské univerzitě studoval.

No a po přibližně hodinové prohlídce jsme se propletli turistickými davy, abychom mohli vyrazit na cestu za dalšími krásami Krakowa, čímž byl asi největší turistický magnet Wawel. A to teda magnet na turisty opravdu byl. Jestli jsme v Collegium Maius měli pocit, že tam jsou davy turistů, tak to bylo nic proti Wawelu.

Wawel je vlastně něco jako náš Pražský hrad, až na to, že na Wawelu už žádný král ani prezident nesídlí. Na Wawelu také najdete významnou katedrálu s ještě významnějšími hroby nejvýznamnějších Poláků. A kromě katedrály si na Wawellu můžete prohlédnout třeba reprezentační sály hradu a nebo královské obytné pokoje.

Ale protože já i můj drahý jsme (co se turistických míst týká) děsně asociální, prchli jsme zbaběle z Wawelu při pohledu na obří zástupy turistů čekajících na lístky a rozhodli jsme se, že zítra budeme opět ranní ptáčata a zase uspořádáme neoficiální závod se všemi ostatními turisty a že se na Wawel musíme dostat ještě před turistickým návalem.

Z Wawelu jsme prchli přes Dračí jeskyni, což je jeskyně, do které si koupíte vstup za tři zlaté (cca 20 Kč) a potom můžete sestoupit po točitých schodech do nitra Wawelského návrší, kde se nachází ona slavná Dračí jeskyně, ve které kdysi sídlil zlý drak, který (jak už to tak draci dělají) požíral krásné princezny a kterého zabil král Krak, který se stal podle legendy prvním králem Krakowa. V jeskyni dnes samozřejmě žádný drak už nesídlí, ale zato u východu z jeskyně na úpatí Wawelského návrší sídlí obrovská socha draka, který soptí oheň, ale přesto je neustále obležený nadšenými dětmi.

Kousek od Dračí jeskyně jsme si koupili k obědu obwarzanki, které jsme spořádali u památníku psí věrnosti, který byl vystavěn na místě, kde věrný pes Džok čekal přes rok na svého pána, který na tom stejném místě zemřel.

Od sochy psíka sedícího v otevřených dlaních jsme se vydali do Kazimierze.

Kazimierz bylo kdysi samostatné město založené králem Kazimírem I., které se ovšem v průběhu časů stalo součástí Krakowa.

Kazimierz se skládá z křesťanské a židovské části. Zatímco křesťanská část zeje prázdnotou, židovská praská ve švech všemi těmi turisty.

Ale přesto i křesťanská část Kazimierze je zajímavá a snad i příjemnější právě kvůli tomu svému klidu.

V podzemí kostela svaté Kateřiny Alexandrijské jsme objevili příjemnou kavárnu, kde jsme zahnali žízeň šálkem čaje, abychom mohli pokračovat k synagogám a židovským hřbitovům.

V Kazimierzi se nachází hned několik synagog a dva židovské hřbitovy (jeden starý a jeden nový). Když o tom tak přemýšlím, tak Kazimierz je něco jako pražský Josefov – spousta synagog, spousta turistů, spousta předražených míst. Ale přesto je židovský Kazimierz moc příjemné místo. Na synagogách je bohužel vidět, že to v uplynulém století právě neměli nejlehčí, o čemž vypovídá i to, že z těch přibližně sedmi synagog je dnes funkční pouze jedna.

Po hledání všech synagog a hřbitovů jsme byli k šesté hodině večerní už docela dost uchození, takže jsme se s chutí posadili do pirožkárny jménem Pirožky u Vincenta, kde se (překvapivě) připravují pouze pirožky. Pirožky jsou něco jako naše plněné knedlíky, i když v Polsku znají snad desítky i stovky způsobů, jak pirožky naplnit. A jen tak pro představu – talíř s deseti pirožky stojí cca 10 zlatých, což je asi tak 65 Kč.

Kousek od pirožkárny jsme objevili českou Dobrou čajovnu, ale protože na mě mají pirožky uspávající účinek, raději jsme už zamířili k našemu ubytování.