Do Krakowa jsem měla v plánu se podívat už mnohokrát a protože ještě častěji jsem slyšela o tom, jak je Krakow krásné město, moje přání vidět Krakow se stále víc a víc stupňovalo, až konečně toto léto jsem se od cesty do vysněného Krakowa nenechala ničím odradit.

Ještě se zánětem spojivek a vírou, že se tenhle nezvaný host u mě neusídlí na delší čas, jsme si s mým drahým přítelem koupili asi toho nejpodrobnějšího (a nakonec se ukázalo, že i toho nejlepšího) průvodce o Polsku (Lonely Planet – vřele doporučuji), přes www.booking.com jsme si zamluvili ubytování a mohli jsme vyrazit.

V pondělí ráno po čekacím martýriu na očním oddělení jsme se konečně mohli vydat směr Krakow.

Celý život jsem žila v představě, že Polsko je od Brna děsně daleko a cesta je to skoro tak dlouhá a náročná, jako kdyby se jelo na severní pól, takže mě jenom mile překvapilo, jak nám cesta rychle ubíhala. V Českém Těšíně jsme byli cobydup a i když se cesta za polskými hranicemi docela zpomalila, protože v Polsku je jedna vesnice vedle druhé, podařilo se nám ubytovat se už o půl čtvrté a hned jsme mohli vyrazit na první prozkoumávání Krakowa.

Milým překvapením bylo, že ubytování jsme měli jen čtvrt hodinky chůze od centra (což bylo skvělé, jenom kdyby půlku cesty netvořila chůze kolem hřbitova).

Po mírném bloudění, které jsme pojali jako obdivování krakowských ulic jsme konečně dorazili na Rynek Glowny, kde jsem se okamžitě zamilovala do plyšových draků, které se v Krakowě prodávají na každém rohu.

Rozhodli jsme se, že obdivování pamětihodností si necháme až na následující den, až budeme plní energie a že první večer v Krakowě raději věnujeme užívání si místní atmosféry. Takže jsme si v jedné z mnoha zahrádek poseděli u neskutečně drahého polského piva a potom jsme se navečeřeli ve vegetariánské restauraci Green Way, kterou mohu vřele doporučit každému, kdo by měl také namířeno do Krakowa, protože jsme se skvěle (a věřím tomu, že i zdravě) najedli za výbornou cenu.

No a potom už jsme se jen procházeli krakowskými ulicemi a uličkami a užívali si večerní město. Na zpáteční cestě z centra jsme se ještě na chvíli zastavili, abychom si poslechli hejnal, což je melodie, kterou trubač z věže kostela Panny Marie na Rynku Glowném hraje každou celou hodinu do všech čtyř světových stran.

A potom už zpět do našeho hotýlku, abychom načerpali sílu na zítřejší poznávání Krakowa.