Další den v Krakowě jsme zahájili rychlým startem, abychom si splnili naše předsevzetí ze včerejšího dne, že na Wawelu budeme první ze všech turistů.

První jsme asi nebyli, ale díky svižnému tempu, které jsme nasadili při výstupu na Wawelské návrší, se nám podařilo předstihnout dlouhý zástup turistů pomalu stoupajících k Wawelu, kteří jistě po svém výstupu vytvořili dobrý základ oné nekonečné fronty, která nás den před tím tak vystrašila.

V pokladně jsme si koupili lístky na prohlídku reprezentačních sálů a obytných královských pokojů (mimo to si na Wawel můžete ještě prohlédnout Wawelskou pokladnici a zbrojnici, muzeum orientálního umění a expozici nazvanou Zaniklý Wawel).

Bylo zajímavé, že na prohlídku reprezentačních sálů se hrnuli davy a na prohlídku obytných místností nás šlo ani ne deset. Nevím, jestli to bylo cenou (reprezentační sály cca 65 Kč a obytné pokoje cca 110 Kč) a nebo tím, že sály si každý mohl prohlédnout sám (a dalo se to stihnout i během deseti minut), zato obytné pokoje se přes hodinu procházeli s informacemi nabitým výkladem anglicky mluvící průvodkyně. A právě díky tomuhle výkladu mi prohlídka obytných pokojů přišla mnohokrát zajímavější než projití si reprezentačních sálů. Ale to už tak bývá, že většina turistů chce být všude, ale zato tam co nejkratší dobu pobýt.

Kolem půl dvanácté jsme Wawel nechali za zády a vydali jsme se hledat muzeum lékárenství, které jsme nakonec našli nedaleko od hlavního náměstí ve Floriánské ulici.

Tohle muzeum je asi jedno z nejúžasnějších míst, které jsme v Krakowě objevili. Čtyři patra muzea (přízemí, první patro, podkroví a sklep) jsou plná exponátů spojených s lékárenstvím – lékárenské starobylé pulty, broušené dózy na léky, hmoždíře váhy, podkroví plné sušených bylinek (které nádherně voněly), lékárenské kuriozity (jako kousek mumie nebo sušení hadi), alchymistická laboratoř, atd. Obzvlášť mě nadchl přístup místního personálu, když za námi přišla jedna z dohlížejících paní s tím, zda si nechci na některé exponáty šáhnout. Jo, asi se u nás v ČR ještě hodně musíme učit vstřícnému chování…

Nadšení, ale také značně utahaní, jsme aspoň po dvou hodinách opustili lékárenské muzeum a vydali jsme se na oběd do našeho oblíbeného Green Waye, o kterém jsem se tu už zmiňovala.

Už bylo aspoň po třetí hodině, když jsme se se zdravým ale vydatným obědem v břichu vydali na Rynek Glowny. Chtěli jsme si jen tak rychle prohlédnout řemeslnické stánky v Sukiennici, což je renesanční tržiště, kde se za starých časů obchodovalo s látkami, ale když jsme hned u prvního stánku uviděli dřevěnou šperkovnici, kterou už si tak dlouho přeji a můj drahý mi prozradil, že měl v plánu právě šperkovnici mi koupit k narozeninám, rozhodli jsme se projít všechny stánky s dřevěnými výrobky a najít tu nejkrásnější šperkovnici v celém Krakowě. Nakonec jsme ji objevili. A je opravdu nádherná – vyřezávaná, vykládaná kovem a navíc se spoustou šuplíčků a přihrádek.

Po nákupu šperkovnice a smečky plyšových draků pro mé milé kamarádky jsme se zašli podívat do kostela Panny Marie, který stojí právě na Rynku Glownem, kde mě potěšili letáčkem s podrobným popisem interiérů i exteriérů kostela a to vše v češtině.

No a potom jsme naším nohám dopřáli odpočinku v příjemné arabské čajovně u mátového čaje a šíšy.

A potom už jsme neměli žádné zlaté (naštěstí už byl večer a nic jsme neměli v plánu) , takže nám nezbylo nic jiného než se zastavit v nákupním monstru, co jsme měli po cestě k hotelu, které se jmenovalo Galerie Krakowska a kde asi všichni krakowané trávili svůj volný čas (usuzuji podle těch davů), abychom si koupili něco malého k večeři a potom už spát, ať toho další večer vidíme zase hrozně moc.