Ráno byla mlha, na krok jsem neviděla. Na východě ale stříbřitě prosvítalo slunce a dávalo tušit, že dnes bude opravdu krásně. V ranním tichu jsem došla doprostřed zahrady, zastavila jsem se, snad jsem se i zasnila. V tom jsem to zaslechla. Lehounký šelest.. motýli? ...kde by se tu vzali ..ptáček?..zvuk byl příliš křišťálový. A pak jsem je spatřila. Tři andílky. Třepotavě přeletovali kolem koruny jabloně, rozverní, ještě neučesaní. Uchvácená neskutečností okamžiku jsem nemohla ani dýchat. Nakonec usedli na mojí ruku... a už neodletěli.