Ve Vídni jsem už byla mnohokrát a taky jsem mnohokrát procházela kolem stájí lipicánů, které jsou v samém centru Vídně. Tentokrát jsem ale měla štěstí. Zasklívají nádvoří a zrovna vjela dovnitř dodávka s materiálem. A dělník nezavřel vrata. Z jednotlivých stání vykukovaly koňské hlavy a já si řekla teď nebo nikdy. Prostě se nedalo odolat.

Protože se už začínalo stmívat, měla jsem foťák v batůžku. Rychle vytáhnout, hodit batoh manželovi na hlídání, vběhnout dovnitř a fotit. Koně se tvářily vstřícně, konečně se dělo něco, co není každý den. Stačila jsem udělat pár fotek, než mně nějaký chlapík začal nadávat. Německy neumím, tak jsem řekla danke a vycouvala středem. Vrata se za mnou zabouchly.

Pak už jsem jenom doufala, že můj nikonek zvládl podmínky (světelné) a že fotky aspoň trochu vyšly. A řekla bych, že jo. Posuďte sami.