Chce to trochu odpočinku a tak odkládám jehlu a niť a jdu se prohrabat zásobami korálků. Korálky skladuji v plastových boxech, nevím kolik jich přesně mám, vím jen že je jich hodně a že každá krabice je pěkně těžká. Ale musím to přesunout z ložnice, která je v patře našeho mezonetového bytu, do přízemí. Tahám to po jedné krabici podle toho jakou barvu a jaký druh korálků chci, pod nohama se mi občas motá některá z našich dvou fen, po pár nadávkách i Charlie pochopí, že mě nemá pod schody vítat, když nesu něco v ruce a klidí se z cesty.

A tak se obývák a jídelna stávají místem kde je každá horizontální použitelná plocha obsazena korálky, lanky a všemožným materiálem a nářadím. Volně navazuje na předchozí výskyt těchto věcí v menším měřítku. Dnes je to už kalamita, můžeme mít kolik chceme stolů, stejně se na něm objeví sklo, hodně skla. V jídelně je krásný skleněný stůl na který se aktuálně můžeme dívat jedině na fotografiích... a to na něm už tolik nepracuji, teď jsem se přesunula k počítači a tak se tu s korálky tísní počítač, klec s potkankami, jejich prolézačka a našla by se tu i skleněná konvice na vodu a sklenička. Někde. A krabice s korálky, tentokrát položené vedle stolu na zemi. A není návštěvy, která by se v tom bohatství nadšeně neprohrabovala :)

A Terka, ta si kus dne hoví v houpátku na dosah mámy, Terka byla korálků ušetřena, nemá je ani v pokojíčku, ani v kočárku, nikde. Asi by mi to neodpustila, ona má přece přednost před vším. Spokojeně tu na mě kouká, na to jak tu pořád šahám na ty malé barevné věcičky a dávám je dohromady abych je schovala do sáčku, popsala jejich jménem a uložila bezpečně do krabičky. 

A tak vás všechny tohle šťastné dítě bláznivé matky korálkářky zdraví a přeje hezký den. Prý bych měla svoje zásoby vyfotit, ať jsem za blázna i oficiálně a lidi mi to věří :)